Noční hlídka

22. září 2013 v 15:21 | Tulačka |  Archiv
NÁZEV: Cesta za zradou
DOBA: Středověké fantasy
ŽÁNR: Fantasy, Drama, Dobrodružné

Cesta za zradou

část I.
- Noční hlídka

PROLOG
"Tak co, moje malá princezno?" Zeptal se nevině vyhlížející holčičky mladý muž a přitom na ní nadšeně kývl. "Chceš vidět kouzlo?" Zašeptal a spiklenecky na ní mrkl.
"Teta to zakázala. Jsem pjý pšíliš mališká." Pravila poučným tónem holčička.
"No tak zlatíčko, dnes máš své páté narozeniny. Už jsi přece velká holka." Oznámil jí a na její tváři se na okamžik zableskl nadšený a důvěřivý úsměv, který stejně rychle jako se objevil také zhasl.
"Ale tetiška...," chtělo pokračovat dál ve své obhajobě zelenooké děvčátko. Ve svém poučném proslovu bylo však téměř okamžitě přerušeno oním postarším mužem, který jí dělal společníka.
"Teta tu teď přeci není. A tohle kouzlo je nevinné a neublíží ti." pokoušel jí dál a přitom si prohrábl své kaštanové vlasy, aby tak zakryl stopy počínající pleše. Na jeho slova se děvčátko opatrně porozhlédlo po místnosti, jako kdyby hledalo nějaké známky tetina příchodu, a poté teprve nadšeně a s úsměvem na rtech přikývlo.
"Je to něco speciálního." pokračoval muž.
"Špeciálního?"
"Ano, ode dneška to bude kouzlo jen a jen pro tebe...," řekl se lstivým úsměvem, neb věděl, že má děvčátko už v pasti. "Nastav ruku." Zamumlal něžně muž a jemně uchopil její ruku dlaní vzhůru. Mile a nadšeně se na zelenookou dívenku usmál a následně jí zandal volnou rukou za ucho neposedný dlouhý pramen uhlově černých vlasů.
"Je to malé a jednoduché kouzlo," pokračoval. "Je to kouzlo, kterým lidé v dávných dobách zaháněli své noční démony a děsy."
"Co je démonové a děsové?" Optala se černovláska zmateně a přitom svýma velkýma očima sledovala jak jí muž opakovaně kreslí po dlani neviditelný trojúhelník.
"Říká se co jsou to démoni a děsy," opravil jí. "A jsou to tvé sny, které tě po nocích chodí strašit." Odpověděl na její otázku muž a po sedmé obtáhl, na její dlani, obrys trojúhelníku.
"Ignise," zašeptal a následně z dívčiny dlaně s tichým zasyčením vytryskl uklidňující modro-rudý plamínek, který začal hřát její studenou ruku a přitom začal pomalu i skomírat.
"Jééé," zajásala holčička a hypnotizovala onen zázrak, na své dlani, očima.
"Ale ty se nemusíš ničeho bát, Kallipso, protože já budu pořád s tebou...!"

***

Tak naivní... Naivní a nepotřebná, zašeptal ledově ostrý hlas a vnikl tak do neviného dívčího snu o radostném setkání s otcem. Bylo to jako tříštivé narušení lidských myšlenek a zanechávalo v hlavě pocit práznoty a osamění.
Možná to byl taky sen, pomyslela si dívka, když jí pichlavá bolest probudila ze sna. Nebylo to příjemné probuzení a už vůbec ne příjemně zakončený sen. Nutil černovlasou dívku přemýšlet nad pravdivostí těch slov, které jí začaly trápit. Netrvalo dlouho a dívka zapoměla na předešlou stresující situaci a hodila veškeré strasti za hlavu. Ona přece nepatřila mezi lidi, který by se zabívali prkotinama. Je velmi pozitivně naladěný člověk.
Nebyl již čas otálet, musí si přece pospíšit! Cesta je dlouhá a její nastávající plnoletost jí přece dává možnost dostát svému slibu. Ať se teta zlobí či ne, ona prostě musí dokončit svou cestu a najít to, počem její srdce touží.
Kallipsa vstala a chystala se vylézt ze svého provizerního přístřešku, jenž si na rychlo v noci postavila. Kdyby nebývalo pršelo, nebo by někde poblíž byla nějaká hospoda odmítla by takto poníženecky spát venku v dešti. I přese všechno musela v noci uznat porážku a zapíchla dva klacky do země, na které nabodla svou pláštěnku. Trochu jí mrzelo, že musela zničit takový užitečný kus oblečení, který jí chránil před pršící vodou. Teď netušila, jestli voda nebude dírama prosakovat.
Určitě jí budu moci ještě někdy použít, pomyslí si a sruluje pláštěnku do provizorního ruksaku, který měla přehozený přes rameno. Její ruksak nebyla jediná provizorní věc, kterou vlastnila. Většinu těch hezkých krajek a dámské módy musela zanechat doma, aby jí cestou nepřekážela. Raději si nazula pořádné kožené boty, sešité nahrubo, teplé kalhoty a nad ně obyčejnou lehkou sukni a pak obyčejnou halenku, přes kterou nosila v chladné a deštivé noci teplou ovčí vestu.
Byla ráda, že už konečně nepršelo a tak se i s nadšením vydala dál. Ze všeho nejdříve musí najít lesní cestu, ze kterév noci nechtěně sešla, a pak půjde směrem na hlavní město Siriiulu. Když půjde skrz město určitě ušetří víc jak čtyři hodiny cesty, což bylo velmi uspokojující pro její mysl. To ještě ale netušila, že než najde cestu bude čas oběda a než dojde do města, bude večer a ona půjde se škrundajícím žaludkem teprve k snadno viditelným světlům města.
"Ano!" vykřikla nadšeně a udělala radostné gesto. Teď už aspoň věděla, že by neměla zahýbat na cestu vpravo či vlevo, ale jít stále rovně. Stále jí sice mátlo proč cesty nejsou označené a neukazují kudy se má ubohý pocestný vydat k městu, ale opět se nechtěla zabývat černýma myšlenkama.
Netrvalo dlouho a mladičká Kallipsa dorazila k velkým branám města. Žaludek se jí svíjel hlady, ale děvče bylo zatvrzelé a stvrdilo dohodu samo se sebou, že se nají až skutečně bude uvnitř města. To, ale ještě nevěděla jaké trápení jí očekává. Ano. Velká brána města, která byla napojena na vysoké hradby chránící jejich obyvatele před nebezpečím, byla zavřená. Kall nejdříve nevěřila vlastním očím a proto se rozeběhla, aby tak zkrátila vzdálenost od neproniknutelných honosných dveří do města, které byly osvětleny slabou září z pochodní.
Už z dálky viděla dva vojáky, který postávali u strážných budek. Snažila zrychlit svůj běh a tak celá zadýchaná, a zkroucená kvůli nepříjemnému píchání v pravém boku, doběhla k bráně a k úlisně hledícím vojínům.
"Co pak slečinko? Hledáš nocleh?" prohodil strážník vlevo a chlípně na dívku mrkl.
"Brána je ale zavřená, nevidíš?" doplnil svého společníka ten vpravo.
"Já--," začala, ale její slova byla přerušena.
"Jestli chceš do města tak zaplať čtyři zlaťáky, nebo--,"
"Tolik?! Vždyť za to bych si mohla koupit jídlo na tři týdny!" vyprskla pobouřeně.
"Nebo i nocleh v hospodě s večeří a ještě by ti zbylo." zahihňal se voják vpravo a přitom si posunul přilbici, aby tak vystavil světu své hnědé kudrnaté vlasy a tmavé, mrňavé a pomstychtivé oči. Vyšší voják probodl kurdnatého strážníka zlostným pohledem a pak znovu zopakoval svá slova směrem k dívce: "Jak už jsem řekl... Jestli chceš do města zaplať čtyři zlatý nebo nám dopřej každému z nás aspoň deseti minutové potěšeníčko." pravil s chtivým pohledem v očích a olízl si rty.
"Já... já--," pronesla váhavě
"No? Jak se rozhodneš panenko?" zeptal se již natěšený hnědovlasý vojín a hrábl po Kallipse, aby jí následně k sobě přitiskl a zmáčkl jí zadek.
"Ne!" vyjekla a prudce od sebe odstrčila zmateného vojáka. "Já vám zaplatím!" vyhrkla a hned se stočila k ruksaku, aby v něm našla svou skromnou sbírku peněz. Během chvíle držela v ruce dokonce pět zlaťáků a vyděšeně natahovala ruku k tomu chytřejšímu, který se stále snažil být v anonymitě a tudíž se i vyhýbal světlu pochodním. Muž opatrně přebral pět zlatých a pak se na Kall sladce usmál.
"Jsi velmi rozumná holka." pravil a zastrčil si zlaté do kapsy aniž by se podělil. Jeho hloupější přítel na něj nenávistně pohlédnul, ale nevznesl ani jedno křivé slovo. Zřejmě mu bylo jasné, že nad ním má jeho kolega rozhodně navrh. Přesto se ale kudrnatý voják neudržel a uraženě pravil: "Stejně si hnusná. Ve městě jsou hezčí děvky...,"
Dívka nevěděla jestli si to má brát osobně a tak raději přenesla svou pozornost na druhého vojína, který zatím mlčel.
Tak co bude? Pustí mě do města? ptala se sama sebe černovláska a přitom své velké zelené oči upírala na neznámého muže. Ten působil jako kdyby se k ničemu neměl, ale po chvíli nespokojeně zamlaskal jazykem a nakonec naň kývl, aby jej následovala.
Rozumný strážník vyrazil ke své strážní budce a Kall ho ostýchavě následovala. Bála se, že když vejde do místnosti tak se za ní dveře zaklapnou a vše dopadne přesně tak, jak ze začátku voják říkal. I přes svůj strach vešla dovnitř do místnosti, která byla sotva na tři kroky. V místnosti byl natěstnaný stolek, který byl zavalen kupou papírů a osvícen jednou skomírající svící, se židlí a naproti tomu vévodila úzká špinavá postel. Nad postelí visel ručně kreslený oprýskaný obraz travnaté krajiny na níž se pásla jedna ovce. Samotný obraz působil jako dílo dítěte, které se snažilo o napodobení skutečnosti. Vpravo dole v rohu obrazu byly nějaké černé klikyháky, jenž působily, že jsou napsány hlavou dolu. Dívka se neudržela a v zápalu prozkoumávání obrazu naklonila hlavu doleva.
"Hrozná mazanina, co?" vyrušil jí z jejího zkoumání strážníkův hlas. "To kreslila moje žena. Pokaždý když mi sem nese jídlo se tvářím, že jsem jejím výtvorem nadšen a tvrdím, že mi pohled na tento obraz krátí čas na nočních hlídkách." pokračoval a přitom právě odemykal jeden z dvou šuplíků u svého malého stolku.
"A to je klíč ke správnému manželství maličká. Lhát, lhát, lhát a tvrdit jak je dokonalá." tvrdil s pokřiveným úsměvem, který Kallipsa sotva v té tmě v budce viděla. Stále se obávla nečekaného, ale přesto jí zvědavost nezabránila se zeptat: "Proč mi to říkáte?"
"Abych tě uklidnil." řekl a vytáhl z horního šuplete klíče. Muž ukázal směrem ke dveřím, kterých si předtím dívka ve své panické hrůze nevšimla, a popostrčil jí tím směrem.
"Neboj se. Jsem už starý fotr, tak nemám ani potřebu ti ubližovat, štěně."
"Tak proč jste mi vyhrožoval?" zašeptala zlomeným hlasem Kallipsa.
"Protože život je svině a já mám pět fakanů, které musím nějak uživit. A práce u noční hlídky mi vydělá mnohem míň než vydírání pocestných." řekne smířeně a odemkne nenápadné dveře. Popostrčí jí do další místnosti, jenž byla stejně velká jako ta předchozí, ale jinak zařízena. Postel byla bíle povčená a stůl působil jako práce nějakého zkušeného řemeslníka. Papíry na stole byly pečlivě roztříděné a plamínek jasně plápolal na draze vypadající svíčce.
"Anthony?" houkl Kallin průvodce dovnitř do místnosti a zavřel za nimi dveře, přitom se na dívku nepříjemně zamračí.
"Ano?" ozve se zvenčí a do, již tak těsné místnůtky, vešel mladší voják oděn do kroužkové košile s dlouhými rukávy, přes kterou měl přehozenou tmavězelenou vestu, na níž se leskl nově všitý černý obrys lípy. Dle toho černovlasá dívka usuzovala, že to bude zřejmě patřit i do vlajky hlavního města tohoto kraje.
"Vedu zbloudilou dívčinu, která hledá nocleh. Mohl bys jí prosím tě navést na nějaký kvalitní a levný nocleh?"
"Teď v noci?" optal se trochu zmateně mladík a poposunul si přilbu víc do týla.
"Ano."
"Samotnou?"
"Ano."
"A není to pro ní nebezpečné?"
"Ano. Ale to už není naše starost." odpoví bez zájmu a pak dodá "Je tu nějak těsno. Radši se vrátím na hlídku." a opět zmizí za dveřmi, kterými před chvíli přišel. Na rozloučenou spražil černovlásku ještě přísným pohledem, zabouchl dveře a pak bylo jen slyšet cvaknutí zámku, který zapadl do stěny a znemožnil tak přístup ven z města.
Anthony a Kallipsa na sebe chvilku nehnutě hleděli až dívka pociťovala zvláštní horko ve tvářích. Nakonec se mladík usmál: "Levné ubytování je třeba u Krabího oka. Ale nevím jestli je to příjemné ubytování pro dámu." řekl a sundal si přilbici. Dívku ani moc nepřekvapilo, když mladík odkryl uherovitou a zjizvenou tvář. Hodní lidi totiž nikdy nebývají hezcí. To jí vždy říkala tetička a proto na chlapcovu ošklivější tvář nijak nereagovala.
"Spokojím se se vším co je levné a výhodné." odpověděla mu stydlivě a sklopila pohled k zemi. Mladík si její stydlivost, ale zřejmě vyložil trochu jinak.
"Jestli chceš můžeš přespat tady." řekl trochu nadšeným hlasem. Dívčina odpověď byla zatím jen hlasitým zaškrundáním v žaludku.
"Nebo tě můžu pozvat na brzkou snídani." dodal rychle, ale tentokrát černovláska stihla na jeho slova zavrtět hlavou. "Ne, děkuji. Ráno musím vyrazit dál. Do oběda musím odejít z města."
"Opravdu?" zeptal se trochu smutně. "A nechceš aspoň přespat tady ve strážné boudě?" odpovědí bylo opět zavrtění hlavou. Mladík se zatvářil velmi zklamaně a prohrábl si líně svoje slámové vlasy.
"Pak ti tedy navrhuji alespoň hospodu u Tekoucího džberu. Je to sice kousek od hlavní cesty, ale je to seriózní podnik. I když trochu dražší. Ale když jim nahlásíš, že je to na účet Anthonyho Boiera, tak tě tam nechají přespat a najíst zadarmo."
"Jste moc laskav." řekla bez jakéhokoliv namítání Kallipsa. Byla ráda, že dostala od mladíka takovou nabídku, obzvlášť co tak zbytečně vyhodila pět zlaťáků, který by jí zajistily zásoby jídla na tři a půl týdne. To pomyšlení jí opět trochu rozzlobilo, ale na své tváři to nedala ani trochu znát. Tím, že dostala pozvání na Anthonyho účet určitě ušetřila své poslední tři zlaťáky, které jí zbyly.
Anthon se na dívku usmál a pokynutím ruky naznačil, aby dívka vyšla ven ze strážné budky. Černovláska byla nemálo okouzlená jeho dobročinou a gentlemanskou povahou a nadšeně vyšla ven do světla ulic a bujarého nočního života ve městě.
"Koho pak to vedeš Any?" zeptal se muž, který stál na druhé straně u své strážné budky. Jeho hlas nezněl narozdíl od těch mužů, kteří hlídali u lesa, tak chlípně. Dívku jeho milý tón více potěšil a vlil jí novější chuť do života. Předchozí událost, která se přihodla, jí velmi vystresovala a tak přátelské chování a zájem o její hnusnou osobnost jí jen těšil.
"Milou vyděšenou slečnu. Hledá nocleh." odpověděl mu Anthony.
"Jo. Anthon se ve všech těhle putycích vyzná, slečinko. Od toho si nechte poradit. Ten má známé snad v každé hospodě." řekne se smíchem. Anthony jeho slova ignoruje a nakloní se ke Kallipse, aby jí mohl následně popsat cestu. "A teď mě dobře poslouchej. Půjdeš po hlavní ulici a zahneš až na páté odbočce doprava. Pak půjdeš tři bloky rovně a zahneš doleva. Pak zahneš hned po první odbočce do takové tmavé ulice, ale nemusíš se tam bát. Je to jenom ulička, která navazuje přímo k hospodě u Tekoucího džberu. Je to docela kvalitní podnik. Postarají se tam o tebe." mrkne na ní.
"Najdeš to maličká?" zeptal se jí po chvilce. "Nebo máš problémy s orientováním se v prostoru?" Dívku chlapcova slova urazila a tak jen odhodlaně přikývla: "Já to najdu."
"Dobře. Tak tedy hodně štěstí a tady máš něco na cestu." řekne a vmáčkne jí do dlaně něco jako minci. "To je pro štěstí. A když to ukážeš Koirkovi, hostinskému Tekoucího džberu, uvěří ti." pravil a pak od ní couvne zpátky ke strážní věži.
"Tak šťastnou cestu."
"Děkuji."
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by