Šípková Růženka

28. října 2013 v 20:55 | Tulačka |  Archiv
Stále jsem nepřidala díl Cesty za zradou. Málo času, mnoho učení. Někteří to možná znají z praxe. Ale našla jsem si čas napsat velmi krátkou pohádku o Šípkové Růžence. Je to příspěvek do klubu pisálků. Snad se bude líbit. Mělo to být sepsáno jako pohádka, ale zkuste napsat pohádku o něčem, co už dávno existuje. Trochu těžké pro mysl...
ŽÁNR: Pokus o pohádku, Drama?

Šípková Růženka

"Dávno předávno žili král a královna, kteří nemohli mít děti. Po dlouhých letech čekání konečně přišla na svět krásná princezna. Dostala jméno Růženka a na její počest se uspořádali velké křtiny," ozvalo se tiché zapípání přístroje na měření tepové frekvence. Po onom zapípáním se ozval nešťastný povzdech postarší černovlasé paní, která předčítala z knihy.
"Ze všech vsí a měst přicházeli průvody lidí, kteří chtěli její zrození oslavit," pokračoval její smutný hlas poté, "Hlavní hosté ale byly tři sudičky, od kterých měla princezna dostat ty nejcennější dary. Jejich čtvrtou sestru však nepozvali.
,Já ti, drahá princezno, daruji nevídanou krásu, jaká se v téhle zemi a i v jiných královstvích jen tak nevidí.' pravila první sudička.
,Já ti daruji pochopení a laskavost vůči druhým…' řekla druhá sudička. K postýlce nyní přistoupila i třetí, aby vyslovila svůj dar pro princeznu. Její obdarování bylo ale přerušeno studeným větrem a zhasnutím ohně v krbu. Když v místnosti nastala tma, ozval se hlas čtvrté sudičky, která nebyla zvaná.
,Přicházím bez pozvání, ale nesu vaší dceři nevídaný dar…' zaskřehotala, ,Až dovršíš sedmnáctého roka, píchneš se do prstu o trn růže a usneš navěky hlubokým spánkem! A stejně jako ty, usne i zbytek celého království!!!' Zavřískala. K velkému zděšení a podivení dvora vyslovila nezvaná sudička svou kletbu. Dřív než ji kdokoliv stihl polapit zmizela se silným zašuměním větru z místnosti.
,Slituj se sestro!' Křičely do větru zbývající tři sudičky. Král si zoufal.
,Nebojte se, můj pane. Ještě zbývá můj dar.' Oznámí třetí sudička a dá tak královskému páru novou naději.
,Princezno, já ti slibuji, že jednoho dne, tvého spánku, přijde krásný princ a vysvobodí tě i s celým královstvím z toho nekonečného spánku.' Byla to velmi slabá útěcha pro královo vyděšené srdce. Sudičky odešli. Tak jak rychle přišli lidé, radost a zábava přišel smutek, strach a žal z věcí co by měly následovat.
,Generále, rozjeďte se do všech měst, po celém království, vejděte do každé chaloupky, do každé zahrádky, do každé vsi a prozkoumejte každou stráň, a všechny růže spalte. Ten, kdo uschová růži či mu bude i nadále v zahradě nějaká růst, bude o hlavu kratší!' Zvolal král a stráže se rozjeli odstranit skýtající nebezpečí. Tolik růží bylo spáleno. Tolik hlav bylo sňato za neposlušnost, pro pár hloupých květů. I když se zdálo, že nebezpečí je zažehnáno král nevěřil nikomu a ničemu a každý den, kousek po kousku, prozkoumával dokola a dokola říši, zdali v království nezůstala jediná růže.
Čas byl rychlý a princezna dospěla v krásnou, bystrou a laskavou dívku. Každou noc jí hlídali u komnat stráže a celý dvůr se o ní stále strachoval. Prokletí zlé sudičky nedalo po šestnáct let nikomu spát. Ale nakonec přišel ten den, kdy dovršila sedmnáctých narozenin.
,Hle, támhle, věž skrytá za kopcem!' Zvolala jedno ráno zvědavá Růženka a vydala se v dál objevit ono skryté tajemství věže. Prošla starými dřevěnými vrátky a vyšla směrem ke věži. Přála si ukojit svou zvědavost, a proto se bez zaváhání vydala nahoru po schodech, které jí dovedly k pootevřeným dveřím.
Vešla do malé místnosti, kde u okna seděla shrbená stařenka, která v rukou svírala krásnou rudou květinu. Otočila svůj pohled k Růžence: ,Přece jen si přišla.' Řekla stařenka.
,Jaká to pro mě čest, moje milá,' pokračovala.
,Co to máš v ruce za hezký květ, stařenko?' Zeptala se jí zvídavě princezna.
,Tož růže, má milá, dar od srdce k tvému sedmnáctému roku.' Pravila stařenka a natáhla k ní ruku s tou přenádhernou kytičkou. Růženka ochotně natáhla ruku a s úsměvem na rtech nabízený dar převzala. Náhle ucítila ostrou bolest v pravé ruce.
,Au,' zamumlala a pohlédla na svou dlaň. Na ukazováčku se jí leskla kapička krve. V tu chvíli se místností rozlehl ohlušující smích. V zápětí na zámku utichl veškerý hluk. Princezna usnula na věky…,"
"Už jste se rozloučila s dcerou, paní Priecová?" Vyrušil jí hlas starostlivé sestry. Vypravěčka příběhu si smutně povzdychla a otočila pohled plný slz k lůžku své milované drobné dcery.
"Bohužel ano," řekla až příliš stručně a chladně. Snažila se krotit své city.
Položila tenkou růžovou knížku vedle dívčiny nemocniční postele a naposledy se podívala na její zničené tělíčko a odpočívající nevinnou tvář. Malá černovlasá dívenka byla připojena na přístroje s podporou života a tichý pípání doprovázelo už delší dobu její bytí. Bylo těžké čekat na to, zda se probudí.
Matka měla oči plné slz, a předtím než propukla v nešťastný pláč, opustila raději místnost.
Neodcházej, pokračuj! Vyhrkla dívka nešťastně.
Neslyší tě…, ozval se v dívčině hlavě hrubší hlas. V koutě pokoje stál vysoký blonďatý mladík s přátelským úsměvem.
Kdo jsi?
Jsem tvůj princ. Zašeptal a natáhl k dívce ruku s rudou růží. Vezmi si jí, ponuknul jí.
Ne, já ještě nechci usnout. Ještě mi není sedmnáct. Ještě mám dva roky!!!
Cecílie, už dávno ti bylo sedmnáct…
Ne, mamka ví, že tu jsem. Nemůžu umřít! Já jí slyším! Každý den, co se mnou strávila, si pamatuji!
Není čas..., pokračoval blonďatý mladík a upřel na Cecil svůj křišťálově modrý pohled.
Kdo jsi? Zeptala se zmateně.
Princ smrti…
Já ještě nechci umřít! Vykřikla strachy v mysli dívka a cítila, jak se jí tlačí slzy do očí.
Mami! MAMI! Mami, zůstaň se mnou! Dočti pohádku! Princezna neusnula přece na věky!!! Křičela hystericky.
Někdo ale musí usnout na věky. Řekl jí konejšivě mladík a vmáčkl dívce růži do dlaně. Ucítila ostré bodnutí. Tělem jí proběhla křeč, která jí zkroutila celé tělo. Přístroj, na měření tepu, se hlasitě rozpípal.
Pojď, osvobodím tě! Řekl.
MAMI, NEODCHÁZEJ! Byla její poslední myšlenka předtím, než její srdce bouchlo naposled.

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání

Klik
Dvojklik

Komentáře

1 Kallipsa Kallipsa | Web | 30. října 2013 v 14:31 | Reagovat

Páni je to fakt dojímavé ... Bohužel ne všechny příběhy mohou končit dobře.

Hezky napsané, opravdu jsem to četla jedním dechem :)

2 Tulačka Tulačka | Web | 13. listopadu 2013 v 14:00 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :-)

3 MarcoB MarcoB | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:25 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by