Svázaná

10. listopadu 2013 v 17:17 | Tulačka |  Archiv
Název: Cesta za zradou
Doba: Středověké fantasy
Žánr: Fantasy, Drama, Dobrodružné

Cesta za zradou

část III.
- Svázaná


PROLOG:
"Hele, tamhlenc jde ta čarodějka." Vyhrkl zrzavý mladík a podle se zazubil na své tři kumpány ,"...Co si z ní trochu vystřelit?" Pokračoval ve svých slovech.
"Neblázni, ještě tě uhrane nebo promění v ropuchu. Víš, co se stalo přece Gusbymu?" Varoval jej jeho o hlavu nižší přítel.
"Taky si myslím, že to není dobrý nápad." Řekne nazrzlá dívka, která jakoby přímo vypadla z oka tomu zrzavému mladíkovi.
"Gusby kouřil ve stodole a špatně uhasil doutník." Odvětí jim na jejich slova zrzek a přenese pohled zpátky na blížící se černovlásku, která zrovna scházela po cestě z kopce směrem k vesnici.
"Humprey má pravdu. Gusby byl idiot a kouřil ve stodole plné slámy, takže není divu, že málem chcípl." řekne nejvyšší z nich a blýskne po zrzkovi svýma černýma očima.
"Je na čase si trochu užít, ne?" Promluví znovu zrzavý mladík velitelským tónem a vyrazí vpřed za černovláskou, která svižně kráčela po cestě z lesa na kopci.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad kluci." Praví nejistě nejmenší z nich, s delšími kaštanovými vlasy a problematickou pletí. "Je to přece čarodějka,"
"Ty jsi ale srab, Mirre!" zachrčel zrzek Humprey a zpražil svého přítele nepřátelským pohledem.
"Konečně bude přece trocha bžundy...," dodá ten nejvyšší a promne si své obrovské dlaně.
Všichni tři sebejistí mladíci a jedna zrzka vyrazili do kopce a se lstivým úsměvem na tváři začali spřádat své postpubertální plány.
"Ahoj Kallipso, kam to razíš?"

Oheň, taková zář…., byl to pocit jakoby se Kallipse pálila kůže. Pocit, kdy stojíte sami na hranici a jste nuceni zírat do tváří těch zlých a nebezpečných lidí, kteří si vaší bolest užívají. Do plic vám nedochází žádný vzduch a vy se nemůžete nadechnout. Chodidla vás pálí a praskají vám pod hladovými plameny a pak… Ne. Tak to přece nebylo. Tohle se nikdy nestalo.
"Koukněte, co jsem u toho skrčka našel," ozval se pisklavý hlas vzdáleně podobný mužskému a narušil tak zmatenou Kallipsinu mysl. Při tom upištěném hlasu její hlava dala pokyn k další nepříjemné činnosti, a to ostré a bodavé bolesti hlavy.
"To je moje!" ozval se nespokojený hysterický hlas těsně vedle Kallipsy. Ta svůj rozostřený pohled hned natočila směrem k tomu hlasu. Těsně vedle ní byl namáčknut na mříže ten mladík, který jí v uličce nepochopitelně vyhrožoval. Natahoval ruku skrz mříž a snažil se dosáhnout k malému mužíkovi v lehké kožené zbroji.
"Otrok nemá právo mluvit, pokud mu není povoleno!" Vyprskl skrček nepříjemný ječivým hlasem a udeřil hnědovlasého chlapce, tupým koncem krátkého meče, přes ruku.
"Buď rád, že ti neusek' ruku," Řekl o víc jak hlavu vyšší muž s těžkou postříbřenou přilbou, "Cos našel, Phillsi?" přenesl následně svou pozornost kolohnát na prcka.
"Tři zlaté a jedna královská mince," zapištěl Phills. Tři zlaté a jedna královská?
"Ty zloději jeden!" Zamumlala zlostně Kallipsa a podívala se na mladíka pohledem plné nenávisti. Hnědovlasý mladík se na dívku na okamžik podle usmál.
"Kde by vzal takový zlodějíček královskou minci? To musel okrádat šlechtice, ne?"
"Okrádat šlechtice," zadumal ten vysoký. "Takový šikovný zloděj by se nám hodil."
"To bych radši nezkoušel. Už tak máme pár vroubků u strážmistrů. Ještě chvíli a možná nás začnou podezřívat."
"A co tenhle nový přírůstek?" Pokračoval Phills a šťouchl lehce do Kallipsy přiostřeným mečem.
"Vypadá jak čarodějnice. Určitě nám přinese jen neštěstí." Řekl trochu pověrčivě tázaný.
"Ale prosím tě... seš tak mladej až seš z toho blbej, taková kráska. Jak vobrázek." Pištěl starý Phills mezitím co se vzdaloval od vozu. Kallipsa byla ponechána o samotě se zlodějíčkem a pár dalšími obyvateli této klece.
Z dálky bylo slyšet, jak se první povoz rozjel. Po chvíli se rozjelo i dívčino vězení. Dívka se jen naštvaně mračila a cítila bezmoc, která jí pomalu naplňovala.
"Proč jsi to udělal?" Zašeptala směrem k němu. Mladík se rozhlédl, zdali nejsou posloucháni, ale žoldák, který doprovázel povoz, si zatím ničeho nevšiml.
Sebral tedy odvahu, aby mohl Kallipse odpovědět: "Doba je zlá,"
"Že ti není trapně," pokračovala dívka naštvaně a poté dodala: "Okrádat ženy."
"Ale no tak, vědmičko, mohla ses tomu vyhnout, kdybys mě nechala vyvést tě z města. Tohle všechno je koneckonců tvoje chyba."
Kallipsa se nadechla na obzvláště jedovatou odpověď, ale něčí ruka se jí rychle přitiskla na ústa. Nebylo to nic příjemného. Byly to staré vrásčité ruce načichlé zatuchlinou a špínou. Ale možná to byla její záchrana před bolestivým trestem, který by jí mohl žoldák věnovat, kdyby jí zaslechl.
"Ty špíno, od kdy ti někdo povolil mluvit!" Prskl naštěstí jen na toho zlodějíčka a věnoval mu štiplavou ránu, krátkým bičem pro koně, do obličeje. Mladík pod tou prudkou ránou hlasitě zaúpěl a svalil se Kall na klín. Ta jen do zašpiněné ruky, která jí stále přikrývala ústa, vydechla překvapením.
"Tak co, ty mršino? To tě odnaučí žvanit," žoldák stočil svůj spokojený obličej zpátky před sebe a čekal na svého kolegu, který se chtěl taky pobavit jeho novou historkou.
Špinavá ruka se z Kallipsiných úst stáhla a ona se podívala směrem k jeho majiteli. Pach špíny jí stále z nosu nevymizel. V rohu klece se choulil stařík s kalným zrakem a nepřístupným výrazem ve tváři. Vypadal dost sešle a nemocně. Bylo kruté takovéhoto člověka zavírat do klece.
Dívku opět obemkla bezmoc, hlavně ve chvíli kdy zjistila, že mladík, co si ustlal na jejím klíně, je v bezvědomí. Rychle ho odsunula ze svého klína a odtáhla se co nejdále od jeho těla. Ve voze zavládlo nepříjemné ticho až na občasné zakašlání starého muže, který k sobě choulil dvě malé děti.
Otrok? Zazněla v hlavě Kallipse myšlenka, když jí pomalu začalo docházet, cože se to tu vlastně děje. Otroci? Otrokářství je přece v této zemi zakázáno... Leda, že by nás chtěli vyvést za hranice do severní země.
"Kam jedeme?" Zeptala se hysterickým šeptem staříka. Ten jen nespokojeně pokrčil rameny, avšak raději jí slovy neodpovídal. Zřejmě nestál o žádný tělesný trest. Povoz se opět ponořil do ticha, narušovaného vrzaní kol a stálého rozhovoru dvou žoldnéřů. Pomalu vjížděli do lesa, který jistě hraničil se severní zemí. Dalo se to vypozorovat dle značek vyřezaných do stromů.
Kallipsa se cítila slabá. Dostala se přesně tam, kam nechtěla. Přepadaly jí znovu pocity bezmoci a neschopnosti.
Kolem se začaly pomalu míhat stromy a z lesa bylo možné zaslechnout ňafání lišky nebo krákání sojek. Dívka se sípavě nadechla a v tu chvíli si uvědomila, že les přešel až do nezvyklého ticha.
On čeká… zaslechla hlas ve své mysli.
"Kdo?" Zamumlala nespokojeně, bez rozmyslu.
Les byl nadále až nepříjemně potichu. Žoldnéři si zřejmě ničeho nevšimli, ale všichni, co byli vězněni v povozech, napjaly své sluchy a zraky k lesu. Nikdo nevěděl, zda má něco očekávat či jde jen o chvilkový odpočinek, od hluku, samotného lesa.
Po chvilce se ale opět ozvalo nespokojené zapípání sojek, až sebou Kallipsa škubla. Vypadalo to, že les se začíná vracet zpátky z toho ticha do normálního života. Dívka si oddechne.
Z lesa se ozve dvakrát šeptavé zasvištění. Rychlost letícího objektu byla nečekané. Během pár chvil se do obou dvou žoldnéřů zapíchnou přiostřené šípy, které je na místě připraví o život. Ještě než se koně stihli splašit, ozvalo se znovu to šeptání a dva šípy vyletěli směrem ke koním. I ty padnou k zemi během okamžiku, tak, že samotný povoz nadskočí a nakloní a přepadne na bok. Všichni obyvatele klece napadají svými těžkými těly na Kallipsu.
Všichni v povoze vyjekli šokem. Povozy vpředu, i s koňmi, se rozjedou rychle vpřed a vyděšené ržání koňů je doprovází. Někteří žoldnéři se rozeběhnou za vozy, v nichž je jejich ceněné zboží, a někteří zůstanou stát očekávajíce boj. Napnou své luky a tasí meče k boji.
V lese nastane opět ticho, jen v dáli je slyšet zdalující se dupot zděšených koní, a žoldnéři zmateně vyčkávají na to, co bude následovat.
Kallipsa tiše zasténala pod tíhou těl ostatních vězňů. Žoldnéři stále pohledem prohledávaly les. Zvěř opět začala zpívat svou píseň. Skoro jakoby hráli, těm nebezpečným lukostřelcům, rovnou do karet. Zřejmě v lese nebyli vůbec cizí, neboť vše hrálo v jejich prospěch a zdálo se, že se je snaží chránit.
"Jsou určitě jen čtyři. Možná míň." Zašeptal jeden z pěti žoldnéřů, kteří tu zbyly.
"Je nás převaha." Dodával odvahu ostatním další z nich.
Vězni, společně s Kallipsou, byly až příliš klidní a tichý. Taktéž očekávali, co bude dál a proto téměř ani nedutali. Vlastně se ani nesnažili nějak pohnout a dopřát tak Kallipse a mladíkovi, který se díky naražení na dřevěné mříže, probudil, více vzduchu. Dívčiny vyděšené oči se upíraly, vymezeným prostorem mezi těly, na žoldáky.
"Jdu se tam podívat." Zamručel jeden z nich, který byl z Kallipsina dohledu.
"Půjdu s tebou." Zaslechla dívka nepokojný hlas Phillse, muže, který ji unesl.
"Co se tam děje?" Zašeptal mladík přitisknutý pod Kall, který si těmito slovy zbytečně ubral vzduch z plic.
Les zašuměl pod těžkými kroky žoldáků a během chvíle je pohltil i s hlukem, které jejich neopatrné nohy vydávali. Opět nastala chvilka napětí a ticha, která byla narušena zasténáním jednoho z nich. Zpod temných stínů lesa se vypotácel temný stín. Žoldnéři v mžiku zareagovali. Sesypali se na blížící se nebezpečí za pomocí svých mečů a dokonce i luků.
Muži mlátili do hrozícího nebezpečí hlava nehlava.
"To je Phillis!" Ozval se nakonec jeden z nich a rychle odstoupil od ztrápené mrtvoly.
"Pro rány Krista!" Vykřikl jeden z mužů a zoufale stočil svůj pohled k převrácenému povozu.
"Měli bychom vyhledat ostatní." Zamumlal nespokojeně ten nejvyšší z nich.
"Anebo je budeme vraždit jednoho po druhém!" Zvolal kudrnatý žoldnéř a ukázal směrem k zamřížovanému vozíku. "Může za to ta čarodějnice," dodal nespokojeně a probodl Kallipsu svými podezřívavými oči.
"Tak to bys měl zabít jenom ji," poukázal na menší chybu v jeho pláně ten vyšší. Z lesa opět zasvištěly dva šípy a zabodly se mu mezi oči, aniž by stihl byť jen mrknout.
"Martyne!" Vypískl jeho kudrnatý kolega a odskočil od mrtvoly, která se mezitím bezvládně skácela k zemi. Jedině ono uskočení ho nyní zachránilo před ostrému nebezpečí dvou šípů, které si razily cestu k jeho nekryté hlavě.
"Rollane!" Vykřikl ten kudrnatý strachy a běžel za svým kolegou Rollanem, který už pelášil, co mu nohy stačily, co nejrychleji z lesa pryč. Kallipsa mohla úzkou škvírou, mezi těly, ještě zahlédnout jak vzduchem zasvištěly téměř neslyšitelné šípy a oba muže na místě usmrtily.
"Já nechci umřít." Zašeptal vyděšeně zlodějíček a znovu si ubral ceněný vzduch. Dívka zavzdychala pod tíhou těl a v duchu se značně politovala. Znovu jí přepadala hysterie a zoufalství. Své oči se snažila upírat směrem do lesa, aby mohla spatřit blížící se nebezpečí.
Les zašuměl a odkryl obrysy dvou vysokých shrbených postav, které držely v rukou luky. Jeden z nich ho napnul a během jednoho mrknutí oka vypustil šíp z tětivy směrem k vyděšeným očím samotné Kallipsy.
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání

Klik
Dvojklik

Komentáře

1 Lucky14 Lucky14 | E-mail | Web | 13. listopadu 2013 v 19:44 | Reagovat

Pokračování napínavý.:-) Ten šíp ji asi nezasáhne, že?:-D Jinak se mi líbí tvůj styl psaní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by