Triangl: Část II.

13. listopadu 2013 v 8:12 | Tulačka |  Archiv

Část II.

Shiley
(Tvůrce obrázku: Shio)
Žánr: Erotické, romantické, drama, horor, fantasy, 18+




Zase mešká…, pomyslela si černovlasá dívka, která seděla v přední lavici poblíž okna. Ještě sice ani nezvonilo na hodinu, ale ona věděla dávno, že to její spolužačka nestihne.
"Zase tu sedíš sama, Shil?" Zeptal se jí hnědovlasý chlapec s modrýma očima. "Kde se Lil zdržela tentokrát?"
"Nevím, neozvala se mi," Odpověděla mu Shiley s příliš vřelým úsměvem.
"To je škoda." Řekl mladík a opřel se o Shileyinu lavici. Ta jen přimhouřila nespokojeně oči nad jeho klučičí přidrzostí.
"Proč?" Zeptala se ho příliš příkře. Chlapcovi tváře na okamžik zčervenaly. Stočil raději tvář na stranu, aby si Shiley nevšimla jeho rostoucího ruměnce. Stejně bylo pozdě. Viděla to. Odraz jeho stydlivosti. A vůbec se jí to nelíbilo.
Chlapec otevřel ústa, na odpověď: "No, však víš…," než stihl domluvit černovláska ho přerušila: "Ano já vím, Caine. Lilith se ti líbí." Pravila trochu ostřejším tónem než zamýšlela. Cain si toho ale nevšiml. Jen pokýval stydlivě hlavou na její slova. Shiley se na něj raději přátelsky usmála, aby mu dodala odvahy k tomu, co se chystal říct.
"Ale nemusíš si dělat starosti. Teď hned jí napíšu textovku, že ses o ní bál," řekne medovým hlasem, "Jistě jí to potěší."
"T-to by bylo skvělé!" Odpověděl na její slova Cain potěšeně.
Je tak roztomilý, pomyslela si Shiley a vytáhla klasický véčkový telefon ze své tašky. Elegantně jej otevřela a počkala, až se displej rozsvítí. Ale až příliš hloupý. Chudáček
"A Shiley mohla by ses u ní, uhm... však víš, za mě přimluvit?" Pokračoval pak Cain a pohlédl na černovlásku s očekáváním. Ta se jen zhluboka a nespokojeně nadechla a poté pravila: "Samozřejmě, Caine, od čeho jsem tvá kamarádka?"
Slyšel tu faleš?
"Díky moc!" Řekl nadšeně a nedočkavě sledoval jak dívka vyklikávala písmenka na klávesnici v telefonu. Než stihla Shiley dopsat textovou zprávu ozvalo se hlasité zazvonění školního zvonku na hodinu.
"Nechápu, že to nikdy nestíhá." Dodala a odklonila pohled na okamžik od telefonu. Usmála se na Caina. Ten jí úsměv stydlivě opětoval a pak nervózně poodešel od její lavice, aby si mohl sednout na místo vedle svého spolužáka. Shiley rychle zamkla telefon a strčila ho zpátky do školní tašky. Čekala na hodinu.
Vyučovací hodina se vlekla bez profesorky velmi pomalu. Zdržela se dobrých patnáct minut. Jediný dva premianti třídy se vydali hledat ji po škole. Báli se zřejmě problémů, které by mohly následovat. Ale vrátili se nakonec s prázdnou.
Shiley to bylo jedno, stejně jako většině jejích spolužáků. Ona u sebe měla naštěstí telefon a pár zvědavých kluků kolem sebe, kteří se jí snažili neustále něčím ohromovat. Nic jí nechybělo.
Po oné, již zmíněné čtvrthodině, slečna profesorka Negevová nakonec přišla. Nepřišla však sama. Byla doprovázená dvěma novými studenty. První do místnosti vklouzl vyhublý mladík, s příliš velkou uniformou. Džentlmensky přidržel dveře jak profesorce tak i druhé studence, která ho následovala. Ta, pod zvědavým pohledem všech studentů, vešla dovnitř a ohromila své nové spolužáky svým půvabem a přílišnou ženskostí. Veškerý hluk, ve třídě, utichl.
Shileyini nápadníci stočili své zkoumavé zraky k nové pohledné krásce. Shiley bodlo u srdce a její zlostný pohled se upřel raději na profesorku a mladíka. Nové rivalce se vyhýbala pohledem.
"Nuže, třído, omlouvám se za zpoždění, ale čekalo mě ještě nějaké vyřizovaní, jak vidíte," pokynula rukou směrem k nováčkům a pokusila se je povzbudit úsměvem, aby nepropadli nervozitě. Ty ale, jak to tak vypadalo, povzbudit vůbec nepotřebovali.
Mladík vystoupil bez ostychu kousek vpřed. Měl delší rozcuchané černé vlasy, byl nižší než jeho společnice a velká uniforma mu dávala vzezření delikventa. Upřel své šedé oči před sebe a přátelsky se usmál. Vlastně působil celkem roztomile a nevině, nebýt té převelké uniformy a rozčepýřených vlasů. Nebo aspoň nevině působil na Shiley.
"Jmenuji se Rian Sanatagras McMails," představil se přátelsky, "...a tohle je má kamarádka Solla Me--,"
"Nejsem žádná tvá kamarádka!" Přerušila ho jedovatě ta tichá vysoká světlovláska, která stála po jeho boku. Pozornost se strhla okamžitě k ní.
Byla trochu oplácaná, ale to dávalo jejímu tělu dospělejší vzezření. Oči měla zelenomodré a orámované dlouhými, hustými řasami. Byla ztělesněním ženskosti. Její oči, příliš pichlavé, se nebezpečně rozhlížely po učebně. Zřejmě vyhledávala nějaké volné místo, co nejdál od všech ostatních.
Jedna prázdná dvoj-lavice tu byla. Nacházela se vepředu vedle okna, trochu dál od katedry. Shiley si ihned všimla jejího majetnického pohledu, když jí zrak padl přesně na to místo. Dříve než stihla tím směrem vyrazit, ozvala se ještě slečna profesorka: "Počkejte chvíli. Nechtěli byste se třídě blíže představit?"
"Ne," odvětila tvrdě Solla a tím i ukončila veškeré další debaty, které by mohla chtít ještě profesorka začít.
"No, tak dobře. Můžete se posadit." Řekla rezignovaně a pokynula jim opět rukou směrem do třídy.
Shiley věděla, že teď je její šance. Nasadila veškerý svůj ženský um a pokusila se vysílat úsměvy směrem ke svému novému spolužákovi. Takový hezký kousek jí přece nemůže uniknout. Hlavně teď, když má vedle sebe volné místo… Ten ale pod jejím balícím pohledem vyrazil směrem k lavici, kterou si pohledem dávno rezervovala jeho kamarádka. Strhl se tichý, rychlý a nenápadný boj. Shil to sledovala nespokojeným pohledem. Těžko uvěřit, že ten nováček odolal jejímu úsměvu.
Rian byl rychlejší. Vybojoval si své místo a rychle usedl do "své" lavice. Výraz Solly potěšil zlomyslnou stránku Shil, která s nadšením přihlížela. Vysoká dívka se s nenávistným pohledem otočila směrem do třídy. Zřejmě za každou cenu nechtěla sedět vedle toho mladíka.
"Nuže?" Zeptala se profesorka ne příliš trpělivě. Zřejmě očekávala, že se nová žákyně vzdá a sedne si vedle Riana.
Solly se na ní obrátila se svým jedovatým pohledem, který jakoby říkal ani za nic na světě, si vedle toho lůzra s velkým L nesednu. Poté se houpavým krokem nakonec vydala směrem k jinému volnému místu. K Shiliině hrůze to bylo místo vedle ní. Cítila jak se jí postavily všechny vlasy na hlavě.
"Tady je obsazeno," zašeptala směrem k nové spolužačce, když dorazila k její lavici.
"Já nikoho nevidím," oznámila a nakonec až příliš elegantně zaujala místo vedle Shiley. Ta nebyla příliš spokojená se svou novou sousedkou.
"Budeme kamarádky?" Zeptala se jí ještě Solla provokativním tónem a nahodila ironický úsměv.
Tohle si s tebou později vyřídím, děvko, pomyslela si Hiley a nahodila falešný úsměv, který si každý ráno trénovala před zrcadlem v ložnici.
"Tohle není na trvalo, jasný?" Zavrčela Shiley ke své spolužačce tiše.
"Pošlu vám, Riane, papír na zasedací pořádek. Pak ho předejte své kamarádce." Řekla slečna profesorka a pak s tichým klapáním došla před Rianovu lavici. Položila před něj větší ušmudlaný papír. Mladík se bleskově podepsal, a ještě dřív než profesorka došla k tabuli, vstal a nesl papír k Solle.
"Díky," zavrčela Solla. Vytrhla mu z ruky papír. Rian jí obdařil spokojeným úsměvem a odkráčel zpět na své místo.
Shiley se nemohla udržet a snažila se nenápadně zírat dívce přes rameno.
"Nečum." Zašeptala nepřátelsky Solla a poté obrátila pohled zpátky k papíru. Přeškrtla jméno Zofengová Lilian a překrásným písmem napsala nad rámeček své jméno.
Shiley se neudržela a pohlédla jí opět přes rameno. Mefinová Solla.
Blonďatá kolegyně po ní blýskla lstivým pohledem.
------
"Nemůžu uvěřit tomu, že si sedla vedle mě!" Řekla Shiley nenávistným tónem a usrkávala čokoládové mlíko z krabičky. Svůj rozhněvaný pohled upírala na drobnou blondýnku v bíle povlečené posteli. Ta se krčila na lůžku zahalená až po uši dekou, že jí sotva byly vidět čokoládové oči.
"Mohla bys pro mě udělat menší laskavost?" Zamumlala blondýnka a vykoukla zpod přikrývky. Tím dala na odiv velkou náplast, kterou jí školní sestra nalepila na ránu na krku.
"Hm??" Zeptala se jen ze slušnosti Shiley a přitom byla duchem nepřítomná. Pohledem raději prozkoumávala ošetřovnu. Nikdy neměla takováto místa ráda. Vůně dezinfekce a pocit, že brzy do vás někdo zapíchne krev sající jehlu, byl tak silný, že chtěla hned vzít nohy na ramena.
"Dones mi mléko," řekla prosebným tónem Lilith a upřela na svou kamarádku Shiley nešťastný pohled. Shil si unaveně povzdechla. Zakroutila modrozelenýma očima, pokračovala dál ve svém hlasitém usrkávání čokoládového mlíka a stěžování si.
"Já ti říkám, v životě si takovou mrchu určitě neviděla--," pokračovala raději Shiley dál ve svém stěžování.
"Prosím," zašeptla Lil prosebně a přátelsky se na ní usmála.
"Tak fajn." Řekla zlostně její černovlasá kamarádka a zvedla se ze židle, která byla přistavena k lůžku. Otočila svůj modrozelený pohled ještě jednou k blondýnce, "Ale nic neslibuji," pronesla poučným tónem. "Navíc mi bereš celou mou obědovou přestávku." Dodá poté nespokojeně.
"Promiň," omluví se Lilith a vyprovodí svou kamarádku pohledem plným očekávání.
Shiley mezitím vyjde, až příliš rychle, z ošetřovny. Tím vzbudila zájem ošetřující sestry. Ona postarší žena si zrovna krátila dlouhé chvíle luštěním křížovek. Zvedla svůj znuděný pohled k odcházející dívce.
"Děje se něco?" Zeptala se svým silným hlasem. Shil měla vždy pocit, že na ní mluví přeoperovaný chlap. Jestli sestra očekávala, že jí dívka odpoví, nedopřála jí to potěšení. Proletěla kolem ní jako černovlasá fúrie a mířila směrem k automatům na jídlo a pití. Sestra jí jen věnovala nespokojené zavrtění hlavou.
"Zatracená holka. A to si říká kamarádka, když mě ani nevyslechne," brblala si pod nos nespokojeně Shiley. Mezitím vyběhla na prázdnou chodbu a kráčela kolem oken do vstupní haly.
"Co si to zas mumláš?" Ozval se za ní příliš vtíravý klučičí hlas. Shiley sebou překvapeně škubla. Nehodlala se však otáčet natož zastavit, kvůli nějakému zvrhlíkovi, který jí zrovna teď šmíroval. Hodlala raději hrát, že ho neslyší.
Nemusela čekat dlouho na reakci. Rychlé kroky toho chlapce jí v mžiku dohnaly. Velká ruka se obemkla kolem jejího předloktí a strhla jí do něčí mohutné náruče. Náraz do té tvrdé vypracované hrudi jí na okamžik vyrazil dech z plic.
"Já vím, že mě slyšíš," zašeptal vedle jejího ucha. Jeho horký dech jí zašimral. Jako reakci na to jí po těle naskakovala husí kůže. Stočila pohled směrem ke svému pronásledovateli. Její pohled byl plný pohoršení a nesouhlasu.
"Nehraj si na neviňátko." Zamumlal vysoký mladík se zrzavými, krátce střiženými, vlasy.
"Co se děje, Noahu?" Zeptala se chlapce s falešným překvapením ve tváři.
"Netvař se tak roztomile," oznámil jí a poté ji dychtivě políbil horkými rty na tvář.
"Co děláš?" Zhrozila se a odstrčila jej od sebe. "Tady ne!" Peskovala ho jak malé dítě. Než se ale nadála, byla stažená do nejbližších dveří, které se na chodbě nacházely. Při tom šoku upustila veškeré své drobné na mlíko pro Lily.
Uvnitř bylo nepříjemné přítmí a stíny házely na místnost nepříjemnou atmosféru. Během jediného pohledu černovláska poznala, že jsou v nepoužívaném kumbálu pro uklízečky. Všude byly police plné čisticích prostředků, houbiček, hadrů a podobně. Místnost byla velká sotva na dva kroky a působila depresivně.
"Ne!" Prskla tiše, aby jí nikdo kromě něho neslyšel. "Co to zase, kurva, děláš? Někdo nás uvidí!" Umírňovala jej v jeho vlezlém chování. Tentokrát se nebála vyhnout se sprostým slovům.
"Proč? Všichni jsou přece venku anebo na obědě,"
"Jdi do prdele!" Zavrčela a prudce ho od sebe odstrčila.
"Konečně si sundala tu masku neviňátka," zašeptal tajemně a přikročil zpátky k ní, "Budu rychlý." Zašeptal jí něžně do ucha a zastrčil jí za něj pár pramínků vlasů.
"Krásně voníš…," Jeho dech jí zašimral na krku.
"Nech mě být."
"Já vím, že to chceš," snažil se jí vemluvit do přízně, "neboj, budu fakticky rychlý."
Políbil jí něžně na krk a poté jí po něm přejel prsty. Její krk byl tak drobný a hebký. Stačilo jej jen obemknout rukama a jemně zmáčknout… ale to by on neudělal. Není přece zvíře. Raději jí jen něžně přejel prsty po krčku a pokračoval níže. Přes ramena, paže, boky až na zadek. Ten zadeček byl tak měkký a kulatý, že neodolal a hnětl ho ve svých chtivých rukách. Z dívčiných úst uniklo tiché zavzdychání.
"Vidíš?" Potvrzoval si své tvrzení a dýchl jí znovu teplý dech do tváře. Shiley vdechla jeho vůni, ale následně si uvědomila, že by to dělat neměla. Nejsem přece jeho pichna, pomyslela si. Odstrčila ho prudce od sebe.
"Nech mě být!" Varovala ho.
"Ne. Nenechám." Jeho ruce rychle vystřelily k jejím pažím a obemkly ji do železného stisku. Svou mužskou silou jí natlačil na zeď a své tělo přimáčkl na její. Shiley v mžiku pocítila jeho rostoucí mužství, které jí zatlačilo na podbřišku. Jednou rukou jí, do medvědí pracky, sevřel drobounké zápěstí a znemožnil jí tak bránit se. Rty jí něžně přejel po krku a s hlasitým zafuněním vdechl její vůni.
"Jak to děláš, že tak božsky voníš," zašeptal a poté jí veškeré protesty vtlačil zpátky do úst svým dychtivým jazykem. Shiley se snažila dál vzdorovat a kroutila rukama ve snaze se vykroutit z jeho sevření.
"Čím víc se bráníš, tím horší to bude." Zavzdychal jí do úst mezitím co jeho volná ruka pokračovala dál v prozkoumáním zakázaného ovoce. Sklouzl přes prsa zpátky k sukni. Šikovně jí palcem odhrnul a přejel jí rukou po hebkém bledém stehně.
"Hmmmph!" Zaprotestovala Shiley do Noahových úst. Jeho rty nyní sklouzly z jejích a pokračovaly po lícní kosti, na bradu, na krk a poté do výstřihu k prsům. Těsně nad ňadry se pozastavil a začal sát ve snaze si jí označit.
"Ah! Ne! Nedělej to!" Vykřikla mezi tichým zavzdycháním, které se společně s výkřikem uvolnilo ze rtů. Začala opět panicky házet rukama a boky ve snaze se vysvobodit. Stisk Noaha byl ale příliš pevný, stejně jako jeho tělo příliš těžké. Jen tak tak jí pod svou váhou neumačkal. Mladík ale na její protesty nijak nereagoval. Jeho ústa se odlepila od malé tmavé značky, kterou mezitím vytvořil. Oči, které upřel na Shiley, jí vyděsily. Téměř jako kdyby se dívka dívala do očí divoké zvěře.
"Budu křičet," zašeptala dívka vystrašeně. Srdce jí začalo hlasitěji bít. Tentokrát za to ale nemohlo Noahovo mužství.
"Tak křič. Ale přece nechceš, aby se někdo dozvěděl, že jsi děvka." Vyhrožoval jí mladík na oplátku.
"Neuvěří ti."
"Komu budou věřit? Idolovi ze školy, co hraje fotbal nebo nějaké nafintěné holce?" Zeptal se jí s podlým úsměvem na tváři. Shileyin výraz nyní popisoval přesně to, jak se cítila. Zlomenost. Noahovi rty se rozšířily do ještě většího úsměvu. Věděl, že vyhrál. Černovláska už nemá ani důvod se bránit. Povolil stisk a nechal dívčiny ruce klesnout podél těla. Nyní neviděl už žádný důvod proč nepokračovat.
Jeho rty se znovu hrubě dožadovaly dalších polibků. Ruce mu sjely na její boky a klouzal po nich nahoru a dolu. Nahoru a dolu. Jakoby jí hladil. Poté pokračovaly dál opět směrem ke kalhotkám. Jeho palec pod ně vklouzl jako první. Jemně jí hladil a dívce opět uniklo z úst vzrušené zavzdychání. Následoval ukazováček s prostředníkem. Tentokrát se už mladík nijak nezdržoval a prsty vnikl hrubě dovnitř. Ruka mu hned vystřelila k jejím otvírajícím se ústům. Shileyin vyděšený a bolestný výkřik utlumil svou rukou.
"Auhmp!" Zamumlala do jeho dlaně.
Kumbálem kolem Noaha a Hiley proběhl drobný stín. Zastavil se na okamžik u pat protestující a sténající Shiley. Chvilku ji pozoroval ale nakonec přece jen pokračoval dál, ven na chodbu. Protáhl se úzkou mezerou pod dveřmi a poté se připlazil k hrstičce mincí, které stále leželi na podlaze.
Z kumbálu bylo nadále slyšet tlumené vzdychání. To ale narušilo tiché cinkání mincí, které někdo začal sbírat ze země.
Obědová přestávka přece ještě nekončí, ne?
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Momo-chan Momo-chan | Web | 14. listopadu 2013 v 11:57 | Reagovat

Wuaaa... strašne ma to chytilo! Veľmi sa mi to páči, som zvedavá, ako to bude pokračovať :) A čo ten tieň? :D Bola to dlhá kapitola, ale škoda že nebola ešte dlhšia. nemravníci nemravný :D ale super to je :)

2 Ayame13th Ayame13th | Web | 20. listopadu 2013 v 17:59 | Reagovat

Tak, prečítané. :D Ten tieň ma dosť zaujíma, to som zvedavá, kto sa ulakomil na mince. ;-)

3 Momo-chan Momo-chan | Web | 20. listopadu 2013 v 19:14 | Reagovat

Ahoj, kritika mi nevadila, len som mala dojem, že by som ti mala odpísať, takže som sa k tvoju komentu u seba pri tej tretej kapitole vyjadrila :) Ďakujem za názor - konečne mi napísal komentár niekto kto má mozog a naozaj poviedku čítal a neprebehol ju len tak :) Ďakujem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by