Triangl: Novoroční část II.

12. ledna 2014 v 21:38 | Tulačka |  Archiv
Info: Je mi to trapné, že tak pozdě vychází Novoroční speciál..., ale přeci.

NOVOROČNÍ SPECIÁL - Část II.

René (Daren)
(Tvůrce obrázku: Shio)
Žánr povídky: Erotické, romantické, drama, horor, fantasy, 18+


Nejevil moc zájmu a zdejší zábavu. Měl pocit, že tento druh legrace ho vůbec nebaví. Ale na druhou stranu nemohl uvěřit tomu, jakým způsobem se dnešní mládež zkouší bavit. Trocha alkoholu do plastové nádoby, nechat alkohol chvilku uležet v hlavě a následně se plazit po jiných. A byl k tomu další menší bonus. Mládež, která mezi sebou neměla žádné společné téma, si najednou měla co říct a o čem se naprosto královsky bavit.
Daren se jen spokojil s tím, že vše pozoroval mezitím, co usrkával už pátý kelímek s narůžovělým polosuchým vínem. On měl to štěstí, pro něho možná teď smůlu, že mu alkohol lezl do hlavy velice pomalu. Protože se nemohl pitím tak rychle snížit "inteligenčně na stejnou úroveň", aby se mezi ostatními mohl bavit, shledával tuto akci za nepřínosnou. Poslouchat totiž to, kdo nosí jak velkou podprsenku, kdo s kým chodil, jaký měl kdo trapas a jak často se kdo opil, pro něj nebyla žádná zábava. A možná, že by se nebavil ani tehdy, kdy by se opil.
"… a normálněse postavila před zrcadlo a začala se v něm prohlížet,"řval někdo přes celý pokoj, přičemž si velmi šlapal, při svém alkoholickém opojení, na jazyk takže mu bylo rozumět sotva každé třetí slovo.
"Kdo?" Zeptal se někdo další napůl zvědavým hlasem.
"No přeci moje matka! Prohlížela se tam, a kdyžjsem se zeptal, pročto dělá, řekla mi, že kontroluje, esli nemáprsa ažpod pupek! No chápete to?" Oznamoval dál svou zjištěnou zajímavost mladík, který si říkal Vincent. Pár lidí po jeho slovech vyprsklo smíchy, ostatní se bavili o něčem jiném či jen zasněně přikyvovali.
"Prej to viděla v nějakém pořadu, že to prej určuje stáří.... vole, slyšíš?" Dokončil svůj inteligentní poznatek svým opileckým hlasem Vincent.
René v tom okamžiku začal rozjímat nad tím, zda má dál zůstat v místnosti a poslouchat nesmysly z úst opilých puberťáků, když v tom se vrátila Jacqlien odněkud z chodby. Zřejmě už ukončila své"odskočení", pomyslel si trochu škodolibě René a sledoval tu holku, s klučičím vzezřením, pohledem Její podlouhlý obličej na něj působil velmi zachmuřeně a dokonce se mu zdálo, že spěchá si honem sednout. A nejhorší na tom bylo, že mířila jeho směrem.
Když už byl téměř přesvědčen, že míří svým hbitým kočičím krokem k němu tak ho překročila a sedla si kousek od něj vedle toho bouchače Noaha, ke kterému se okamžitě natočila. Měl štěstí. Neměla zájem o jeho společnost. Jacqlieniny rty se stočily k uchu Noaha a něco zašeptaly. Noahovo pobavení, z Vincentovy historky, během chvilky vyprchalo. Jeho široký a majestátní obličej změnil barvu z opilecké narudlé na nebezpečně fialovou. Tváře se mu nafoukly a pohled zkameněl. V tu chvíli René začal velmi litovat, že nemohl v tom křiku a smíchu zaslechnout, jaká slova mu Jacqlien před chvilkou věnovala. Reakce Noaha ho totiž silně pobavila. Byl to jediný světlý bod tohoto večera. Sledovat jak jeho nafoukaná a hrdá tvář nabírá jiných rozměrů a více se nafukuje, mu výrazně zlepšila náladu.
Jak zábavné, pomyslel si Daren spokojeně s upřeným pohledem na rudnoucího a nespokojeného Noaha. Na tváři se mu mihl spokojenýúsměv. Ani se nestihl nadechnout a přišla jeho reakce na Jacqlienina slova. Prudce se napřímil, praštil s plastovým kelímkem o stůl až z něj vystřelila nazlátlá tekutina a zalila kousek běloučkého svátečního ubrusu. Veškeré osazenstvo v místnosti utichlo a stočilo své lesklé opilecké pohledy k Noahovi. U některých z nich byla znatelná obava z následujícího.
"Co se dě-," začala extrovertní Donna, která ho propalovala nespokojeným pohledem. Než však stihla dokončit větu, Noah se postavil a vystřelil kolem Jacqlien, div jí nepovalil. Hrubě odstrčil z cesty i Darenovo tělo, aby mohl rychle projít. René naštěstí dokonale udržel rovnováhu a víno v plastovém kelímku nerozlil. Těžko uvěřit, že tak udělanýčlověk dokáže vyvinout takovou rychlost.
Nabouchaný zrzoun prolítl kolem stolů a vlítnul jako uragán do chodby. Dál už se o to René raději nezajímal. Raději si v duchu neustále dokola opakoval jeho cholerickou reakci. Na tohle bude určitě rád vzpomínat, když dostane znovu depresi. To mu dá důvod proč s netrápit smyslem svého života.
"Kam de, do prdele?" Zeptal se někdo další od stolu. Pak se začali lidi zvědavě zvedat a rychle mířili za Noahem.
Skoro jako nějakéslepičíprdelky a drbny,řekl si René a raději zůstal sedět na svém místě. Další kdo s ním zde zůstal, byl Mortimer a Jacqlien.
"Co jsi mu řekla?" Zeptal se Mortimer hlasem, v němž nebyla žádná stopa po emocích.
"Já? Nic důležitého," odvětila.
Na tohle užnemám náladu,řekl si znovu René a opatrně položil plastový kelímek s vínem na politý stůl. Napřímil se a lenivým krokem se vydal ven z místnosti. Koutkem oka ještě stihnul zahlédnout menší humbuk vlevo na konci chodby. Zřejmě to byl ten zlobří nazrzlý kluk.
"Ne! Nemlaťho, debile!" křičel hysterický hlas vzdáleně podobný Shiley. Ale ta přece nikdy hysterická nebývá.
"Drž hubu, s tebou si to vyřídím později, děvko!" Umírňoval jí Noah svým hrubým hlasem. To Renému, bůh ví proč, připomnělo, že neviděl svou malou sestřičku zatím po celý večer. Ještě jednou hodil letmý pohled k vyděšenému davu stojícímu na chodbě a rozešel se dlouhým krokem k točitým dřevěným schodům vedoucím nahoru do patra. Křik ze zadníčásti chodby ho přiměl na okamžik se pozastavit a rozjímat nad vzniklou situací.
"Nech ho bejt, kurva!" vykřikl ten hlas opět podobající se hlasu té sobecké mrchy. Následně se ozvalo hlasitéřinknutí, které se rozšumělo něžně po domě. Tichéšeptání dopadajících střepů na zem rozechvělo celé Reného tělo a čas se na okamžik pro něj zpomalil.
Zrcadlo, pomyslel si trochu znepokojeně. I když ho velmi zajímalo, kde konkrétně se rozbilo, dal raději přednost tomu vyhledat svou malou sestřičku Lilith. Za dvě hodiny přece bude jedenáct a to už by měla být dole a chystat se na ten prokletý Nový Rok.
"Sakra!" zavřískal ten, kdo byl vhozen do zrcadla.
Daren se raději už snažil nezabývat se hlukem a vyskočil na schody, aby je po dvou vyšel nahoru a také, aby se vyhnul spěchajícímu majiteli, který se hnal směrem k záchodům. Zřejmě chtěl uklidnit situaci a zjistit škody.
René zakroutil hlavou. Vyrazil po schodech nahoru. Až příliš svižně vyšel do patra a rozhlédl se po úzké chodbě, která se směrem do zadu více rozšiřovala. Možná proto byly poslední dva pokoje oproti ostatním tak malé a obytné jen pro dvě osoby.
Na konci této rozšiřující se chodby, pod velkým oblým oknem, byl menší posed, který neustále obklopoval ten podivín Mortimer se svou velmi podobnou sestrou. Naštěstí tu ani jeden z těch dvou nebyl. Oba měli zřejmě dost starostí dole.
Předtím než vykročil do pokoje, kde byl ubytován s Lil, tak si v hlavě v tichosti srovnával pár věcí. Původně si myslel, že je Shiley s Lilith v pokoji a že spolu nějakým zvláštním způsobem "trávíčas". Ale jestliže ten hlas dole patřil jí, tak v tom případě s kým je nahoře. Pokud teda není v pokoji sama. Co by ale sama dělala v pokoji? Krátila si čas kreslením? Ne, to by raději byla dole a bavila se s ostatními. Jediný kdo dole chyběl, byl ještě Noah, Rian a ta černoška, jejíž jméno si stále nemohl zapamatovat. Moc lidí na jeden večer a hlavně moc jmen.
Svými tichými, ale dlouhými kroky opatrně našlapoval kolem pokojů a napínal ze všech sil svůj sluch, zdali někde svou sestru nezaslechne. Čím více se přibližoval, k posledním dveřím, tím větší měl obavy, že Lilith nezaslechne a že se tu nikde nenachází. To by mu ale zbyla druhá možnost. To by znamenalo pootvírat všechny dveře a podívat se po ní důkladněji. Avšak, než se stihl uchýlit k této možnosti, zaslechl z posledních dveří napravo tlumený rozhovor. V jejich pokoji fakticky někdo byl. A určitě se nemýlil v tom, že tam byla jeho sestra. Její otravný upištěný hlásek poznal okamžitě. Jenomže s kým tam byla? Sama se sebou by přece jen tak nemluvila. Sice trpí samomluvou, ale nikdy se u ní neprojevuje tak nahlas.
Stanul před jejich společným pokojem a zapřemýšlel nad tím, zdali má do místnosti jen tak vtrhnout nebo má předtím zaklepat. Ani se nemusel nikterak dlouhou rozmýšlet. Během okamžiku se rozhodl, že pro tuto chvíli své slušné mravy vynechá.
Napřímil se ve své hrozivé výšce a prudce otevřel dveře dovnitř do místnosti. Oči se mu rozšířili překvapením. To se mu dlouho nestalo. Máloco jej překvapovalo.
Malinkatý dvoulůžkový pokoj byl ponořen do tmy a velké hranaté okno, které se táhlo víc jak přes půlku pokoje, bylo dokořán. Na parapetu okna seděl drobnýčernovlasý mladík, čelem dovnitř místnosti nohama směrem ven do prosincového chladu, a přímo těsně před ním stála Lilith ve velmi sporém oblečení. To, že v jeho pokoji byl nezvaný návštěvník by ho ale tolik neznepokojovalo, kdyby své prochladlé rty netiskl k těm jemným rtům jeho malé hloupoučké sestřičky. Krve by se v něm v tu chvíli nikdo nedořezal.
Byl to on! Rian! Ten arogantní a falešný kluk s věčným úsměvem a vzezřením delikventa, který na něj upíral své tmavé oči plné výsměchu. Kdyby to byl kdokoliv jiný… Kdokoliv kdo by líbal jeho ségru...
"René, neníto tak jak se zdá...!," začala jeho malá sestřička nervózně. Ale měla smůlu. René jí neslyšel. Krev mu hučela v uších a zčernalo se mu před očima. Zbytek byl jako ve snu. Pět zuřivých kroků, aby došel k oknu, stačilo. Odstrčil svou blonďatou sestru na postel a otočil se směrem k tomu delikventovi.
"Hajzle," zachrčel vzteky. Dřív než Rian stihl jakkoliv zareagovat Darenová velká ruka ho strčila celou silou do hrudi. Drobný mladík zamával rukama ve vzduchu a následně se jeho tělo odlepilo od parapetu.
"Ne-,"
Bylo slyšet svištění vzduchu a Rian se snášel z deseti metrů k zemi do černočerné tmy. Lilith se vyřítila z postele, kam jí na chvíli René uklidil, a vykoukla vedle svého bratra z okna.
"Pro boha-," zasyčela, zrovna ve chvíli kdy se Rian rozplynul jako pavučinka do černočerné tmy. Vzduch zašuměl a Darenovi se dokonce zdálo, že se zatřepotal, roztáhl do pavučinek a následně se vypařil.
Pojebanátma, zanadával v duchu René.
"Jdu ho dorazit!"
KONEC
< Vrátit se k první části speciálu || Pokračovat ke třetí části speciálu >
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by