Aktuálně 6/2014

5. dubna 2014 v 14:47 | Tulačka |  Archiv
Opět další příspěvek do mého deníčku. Tentokrát nevím o čem psát, abych se už neopakovala. Abych byla upřímná, tak blogování mě stále baví. Jen není čas a nálada na to, abych mohla něco přidat. Když už si náladu najdu, tak mi jí někdo kazí a neustále mě vyrušuje. Nesnáším, když mě někdo vyrušuje, zrovna když na mě padne má psací euforie. Možná mi to dělají schválně... I pes jakoby to vycítil, že zrovna nemám čas a ani náladu na to se mu věnovat. Všichni se mě od toho snaží snad odradit. A přitom na psaní závisí i moje pozdější studium. Když do konce příštího týdne něco nenapíšu tak už vážně nevím, jestli mě na tu vysokou vezmou! A nejhorší na tom je, že když mě rodina vyrušuje od psaní, tak to dává za vinu mě, že nic nedokážu napsat. Ale za to přeci nemůžu! Musí si uvědomit, že když mi budou stále skákat do mého psaní tak se u té nitě neudržím a rovnou jí smažu. Pak ať se nediví, že stále píšu o něčem jiném a nějak jinak! Moje chyba to přece není. Proč hergot nemůžou být trpěliví?




Další tragédií, která se nedávno odehrála, je příchod nového člena do mé rodiny. Před týdnem jsem si zamluvila králíčka. Takového hezounkého a černého. Jednalo se o beránka. Dokonce jsem si ho zaplatila, aby mi ho uschovali a já si pro něj mohla za týden přijít a odnést si ho domů. Vlastně to byl zázrak, že jsem si ho takhle vyhlídla. Už ten den, kdy jsem vešla do zverimexu jsem viděla ten jeho jiskrný pohled a až příliš živí způsob jakým se projevoval. Vypadal velmi aktivně. Žádný líný lempl. Navíc mi ho bylo líto, jak tam tak seděl v tom přeplněném akvárku, v horku a dusnu... Nejhorší pro mě asi bylo to, jak na něj svítila žárovka. Chudinka malý. Tehdy mě ani nezajímalo jeho pohlaví. Prostě jsem ho musela mít a zachránit ho od toho všeho. Tak jsem si ho zaplatila a nechala si ho dát dozadu mezi ostatní zvířátka, které tam měli. Tenhle pátek (4.4. 2014) jsem si pro něj měla dojít. Když jsem dorazila zjistila jsem, že je mrtvý. Přes noc, ve čtvrtek, jim z jedné klece utekla fretka a svou chuť po krvi ukojila právě na mém budoucím králíčkovi. Prý mělo mláďátko štěstí. Smrt byla rychlá. A fretka ho jen zakousla. Nesnědla ho. Takže si ho schovali do mrazáku. Velmi děsivé zjištění. Vůbec se mi to nelíbilo. Ale na prodejcích bylo znát, že i jim je to velmi líto.

Musela jsem si vybrat nové mládě. Nebo spíš více než musela tak mohla. Naštěstí jsem dostala na výběr ze sotva čtrnácti denních mláďat. Byly ještě mladší než to které jsem si původně vybrala. I tak my přijde, že jeho smrt jsem zavinila já. Tentokrát jsem alespoň mohla zahlédnout jeho rodiče. Byly celkem malincí. Pokud mi můj budoucí strakáček neskoná tak doufám, že bude brzy členem mé malé skromné zvířecí rodinky. Bohužel si opět nejsem jistá jeho pohlavím. Vybrala jsem proto jen dvě jména. A to Bilé (pro dívku, znamená to keltský bůh pekla) a Loki. No, Lokiho určitě každý z vás zná.

Malého černouška mi je stále líto. Fakticky doufám, že ho fretka moc netrápila... Měl se jmenovat Fenrir.

Vaše,
Tulačka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sčítání

Klik
Dvojklik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by