Prolog

12. července 2014 v 21:57 | Tulačka |  Archiv
NÁZEV: Šest pravidel jak přežít
ŽÁNR: fantasy, násilí (18+), dramatické, postapokalyptické
DOBA: Blízká budoucnost


PROLOG

Šok. Nedostatek vzduchu. Těžká velká tlapa na jejím krku. Oči se jí rozšířili dokořán když jí muž, velký jako grizzly, natlačil proti stěně. Zalapala po vzduchu a vyděšeně upírala oči na vražedné černé oči před ní. Chtěla začít kolem sebe kopat a mlátit rukama, ale její nohy neměli dostatek prostoru na obranu. Cítila jak jí začíná pulzovat hlava.
"Sethe! Dost!" Zakřičel hlas zpoza hlasitého dunění, které se dívce rozeznělo v hlavě. Obří ruka však dál svírala dívčin drobný krček.
"....ště dítě!"
"Je...zpečná!" Oči se jí začali obracet v sloup. Hlasité hučení v uších jí nedovolilo věnovat moc pozornosti tomu, co se dělo okolo ní. Nakonec se jí začalo zatmívat před očima. Když už začínala svůj boj vzdávat ucítila jak ruka na krku povolila. Hlava jí vystřelila vzad a sjela dolu na špinavou prašnou zem vedle dlouho nepoužívaného nářadí. Zhluboka a chrčivě se nadechla. Plíce se jí vděčně naplnily vzduchem. Nově načerpaný kyslík se jí však odvděčil ostrou bolestí na temeni. Měla pocit jakoby jí praskla lebka.
Hlasitě a úpěnlivě zasténala. Ohlušující dunění začalo ustupovat.
"Je to ještě dítě! Tak v Nickově věku!" Ozval se ženský, příliš vysoký, hlas kousek od ní.
"Je pro nás nebezpečná!" Hádal se s tou ženou medvědí muž.
"Jak by bylo, sakra, tobě kdyby ti někdo uškrtil dítě?"
"Poněkud silný příklad, ne, Miriam?" Pohled se jí začal více zaostřovat. Svět nabýval do určitých obrysů, ale bolest hlavy jí znemožňovala jakýkoliv pohyb. Necítila nic kromě rtů. Cítila jak jí srdce poskočilo šokem. Nemohla se hýbat! Z toho nového zjištění se jí nahrnula kyselá pachuť do úst. Když to rychle vyplivneš, nic se nestane..., vytanuly jí v mysli slova. Dřív než však stihla cokoliv udělat veškerý obsah žaludku se jí začal stahovat nahoru do krku kde jí nabobtnal. Nakonec jí z úst explodoval jako nechutně smrdutý a nažloutlý ohňostroj.
"Ach, bože," řekla žena znechuceně, když si mladá dívenka pozvracela celé své oblečení.
"Fuj, to je hnus... smrdí to stejně jako Erwinovi blitky," ozval se další hlas odněkud zpoza regálů.
"Sharon!" Vypískla zlostně Miriam.
"Spokojená?" Chrčel na ní medvěd znepokojeně a začal se k malé pozvracené hromádce neštěstí znovu přibližovat. Dívka sebou škubla a převalila se na bok. Na víc se zatím nezmohla. Šok který jí obestíral se začal postupně vytrácet. Zřejmě to udělal i ta nepěkná vůně zvratků ve kterých se právě vyválela. Před medvědími tlapami ale neunikla. Muž jí chytil za poněkud čistý lem trička a postavil jí na nohy.
"KDE je tvá skupina?" Křičel jí muž svým kyselým dechem do tváře a zatřásl s ní. Dívčiny zelené oči se rozšířily děsem. Nevypadalo to, že se chystala k odpovědi.
"Nech jí být! Vždyť krvácí!" Snažila se o sjednání pořádku vyšší postarší hnědovláska a snažila se servat obří tlapu ze starého pozvraceného trička.
"Kde. Máš. Skupinu. HNED!" Pečlivě vyslovoval obří muž a zatřásl znovu s drobounkou holčinou.
"Skupina?" Zachraptěla dívka zmateně a snažila se pořádně zaostřit na lidi kolem sebe. Kromě mamutího chlapa a extrémně vysoké a vyzáblé ženy viděla ještě čtyři další stíny.
"Máš tu jídlo víc jak pro celou hordu!" Prskal své sliny malé černovlásce do obličeje.
"Dost. Je to jen dítě!" Ječela znovu hystericky žena.
Dítě? Pomyslela si naštvaně. To určitě! A odhodlaně plivla muži do tváře. Jeho tvář se zkroutila vztekem. Ruka zasvištěla když ostře pročísla vzduch. Štiplavá bolest, která vystřelila skrz tvář až ke krku, byla doprovozená hlasitým dozněním facky. Do očí se jí nahrnuly slzy.
"Miriam, odveď na chvíli všechny ven...," zavrčel muž tichým hlasem. Tentokrát se s ním žena nehádala. Za chvíli byly slyšet jen šoupavé vzdalující se kroky. Po chvilce i tiché zaklapnutí dveří. Ty velké nenávistné oči se rozšířili potěšením. Byl rád, že zůstal v místnosti s holkou sám. Pustil její pozvracené triko a nechal jí dopadnout na podlahu až to znovu zadunělo.
Rozhlédl se kolem sebe až konečně objevil něco, co mu vylepšilo den. Udělal od dívky dva kroky a sebral ze země jeden ze zestárlých nožů na zemi.
"Tak co princezno, chceš si hrát na hrdinku?" Zašeptal hrubě muž a přistoupil ke krčící se osůbce. Klekl si na kolena a řízl dívku vedle palce. "Víš jak bolí uříznutí prstu?" Zeptal se s nehezkým úsměvem na tváři. Přitlačil víc na nůž a sledoval emoce na její tváři. Rty se jí stáhly bolestí a do očí ji vytryskly slzy. Připravil se k závěrečnému řezu.
Zatmělo se mu před očima. Šílená bolest mu vystřelila skrz ucho až do mozku. Vykřikl bolestí. A chtěl se po dívce znovu ohnat nožem. Cítil proti noži lehký odpor. Dívka vykvikla a kousek se od něj odsunula dál. Přišla další tvrdá rána. Tentokrát do jeho hrudi.
"Nemám skupinu!" Vykřikla vyděšeně a znovu se od něj odsunula, když se po ní natáhl.
"Ty malá mrcho," vyřkl své obvinění ještě předtím než se po ní vrhl. Snažila se ho ze sebe skopnout, ale bylo to marný. Jeho plná váha se na ní převalila a přikotvila jí k zemi. Jednou rukou jí vyrval obří hasák z ruky a odhodil ho pryč. Posadil se na ní, sevřel ruku do pěsti a udeřil tu malou mrchu do obličeje.
Vykvikla bolestí.
"Kolik vás je?" Zeptal se. Dívka zasténala a začala kolem sebe kopat nohama. Že by poslední vzdor před smrtí? Pomyslel si ten chlapák posměšně. Nemá šanci!
Když viděl, že je jeho otázka bez odpovědi znovu jí praštil.
"Kde jsou?" Zavrčel další otázku a chystal se znovu natáhnout pro ten muž. Ta malá mrcha na něj ale dál v tichosti zírala.
"Fajn, jak chceš," řekl a vzal nůž do ruky. Přiložil jí ho ke krku a hrubě se zasmál. Pak trhl rukou. Látka trička se roztrhla pod tupým nožem skoro jako papír. Bylo určitě velmi opotřebované. Stáhl ten nepotřebný kus hadru z ní a hodil ho za sebe. Do její tvářích začala vstupovat červeň. Pohoršení a stud, když před ním ležela takhle obnažená.
"Jsem sama... jsem sama... jsem sama....," blábolila pořád dokola a modře podbarvené oči klopila na stranu ke svému pozvracenému tričku.
"Lžeš!" Vykřikl a udeřil jí hřbetem ruky znovu do obličeje.
"Ne!" Ječela vztekle a mlátila sebou. Viděl, že to s ní nebude tak snadný a proto se rozhodl dál pokračovat. Posunul se jí výš na hrudník a složil si její ruce pod zadek, aby s nimi nemohla nic dělat. Otočil se zády k jejímu obličeji a předem k nohám. Dívka začala hlasitě pofňukávat. Byla vážně dítě...
Nožem jí začal rozřezávat kalhoty. Po patnácti sekundách práce je odhodil na hromadu na triko. Teď už zbývali jen její kalhotky.
"Prosím ne! Ne! Nenenenenene...," začala zase blábolit mezi hlasitými vzlyky, které jí procházely skrz hrdlo.
"Kde máš skupinu?" Zeptal se znovu a čekal na odpověď.
"Nikoho nemám. Jsem sama!"
"Nikdo nedokáže přežít sám," odvětil drsně a roztrhl jí hrubě kalhotky. Dívka zaječela a vykopla nohy vzhůru. Kopla muže do nosu. Ihned mu začala téct krev. Byla pružná, to musel uznat.
"Všichni jsou mrtví, jsou mrtví... mrtví...mrtví, ne-hee," pištěla mezi vzlyky, když jí přitlačil lehce jednou rukou nohy k zemi.
"Jak dlouho?" Zeptal se jí nepřítomně. Odpovědí mu byl jen hrdelní pláč a vzlykot. Povzdechl si a hrubě jí roztáhl nohy od sebe. Začala se znovu zmítat.
"JAK DLOUHO?" Zopakoval důrazněji.
"Rokrokrokrokrokrok... byltoužrok,"
"Rok?" Zeptal se sám sebe.
"Anoanoano...," plakala. Zničeho nic mu jí začalo být líto. Byla rok sama a bez nich. Bez své rodiny. Pokud ovšem nelže. Plakat může klidně šokem. Měl by jí zabít. Ale co když se bude ještě hodit?
"Taky pravda," řekl nahlas. Otočil se na dívčině obnaženém těle a prohlédl si její nahotu. Byla špinavá jako všichni koho znal. Žádná civilizovaná čistota. Jen pot a špína. Hlasitě si povzdechl. Byla celkem krásná. Ale proč by měl šváb jako ona dál žít?
Jeho závěrečný úder přerušil hlasitý pláč a vzlyky.
"Je na čase tu poklidit...,"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 20:52 | Reagovat

Opravdu jsem neudělala chybu, když jsem začala tvé povidky číst. Jak jsem řekla, líbí se mi tvůj styl psaní a až na pár chyb v čárkách - které dělám taky, jak jinak - moc krásně píšeš. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by