Snílek 2

11. července 2014 v 15:46 | Tulačka |  Sním
Tak fajn. Dávala jsem si delší dobu tzv. "voraz". Proč, to není přece důležité, stejně se tady na blogu už tolikrát s tím důvodem opakuji. Ale tentokrát bych se do toho měla už sakra obout!
A jak jsem se vůbec měla? Celkem to jde. Mám letní brigádu, pracuji a snažím se bavit normálním způsobem. Stále ještě hodně čtu a snažím se to dodržet. Ale trávím i hodně času u pc hraním her. Mezi jedny z mých nejoblíbenějších patří The Walking Dead a The Wolf Among Us. Což jsou krásné a povedené adventury od telltale. Vážně doporučuji!
Druhou věcí je, že bych docela ráda někam vyrazila. Zapařit, pobavit a tak. Však víte. Už mi to delší dobu chybí. Ale není s kým. Možná bych se měla víc se snažit seznámit se s někým novým. S někým kdo taky rád paří a užívá si. Škoda, že já nemůžu na nějaké takové lidi narazit. Vše stojí za nic.

No tak jdeme na to. Teď je na řadě měsíc KVĚTEN.


(3.5.2014), NEMRTVÍ - Všude byli zombie. Stála jsem na nějaké pláni bez stromů. Byli tam jen domy, ale dost daleko na to, abych tam stihla doběhnout a schovat se. Stojím na místě a někdo za mnou přijde. Je to divné, ale naučí mě se změnit v malinkou kočičku. V této kočičí podobě se vydáme směrem k nějakému velkému domu. Konala se tam zombie party. V té kočičí podobě jsem se bavila s nimi. Pak jsem se nechtěně změnila v člověka. Moji nemrtví kamarádi zničeho nic už kamarády nejsou. Šli po mně. Snažila jsem se utéct. Vyběhla jsem z místnosti, kde jsem v tu chvíli pařila, a běžela jsem po schodech nahoru. Utekla jsem nějakým zázrakem ven. Kočičí muž běžel za mnou. Znovu jsme se změnili na kočky a utíkali jsme pryč. Vyrazili jsme směrem k nejbližšímu parkovišti. Plížili jsme se kolem malinkaté hliněné zídky. Cestou na parkoviště zahlédneme nějaké dva lidi jak jdou směrem k nemrtvím. Nic neuděláme, jen dál čekáme za zídkou a klidně je necháme tím směrem jít. Kdo ví, jestli z toho vyšli živí.
(13.5.2014), POZDNÍ MATURITA - Přišla jsem pozdě na maturitu z českého jazyka. Minutu po jednom z mých spolužáků. Ale zadavatelka maturit mě nechtěla nechat psát a tvrdila, že pro mě zkouška z maturity skončila. Celou hodinu jsem tam proseděla. Po hodně jsem se rozhodla, že to vyřeším s ředitelkou školy. Trvalo děsně dlouho než si na mě udělal čas. Pak přišla moje mamka a začala se s ním kvůli tomu hádat. Ředitelce to bylo jedno a neřešila to. Nakonec jsme s mamkou odešli pryč.
(15.5.2014), VOJENSKÝ TÁBOR - Byla jsem na vojenském mužském táboře ještě s pár dívkami. Zrovna jsme měli raní cvičení a dávali nám tam pěkně do těla. Já jsem to flákala a nemohla jsem se přinutit k větším výkonům. Náš nadřízený mě odtáhl stranou od skupiny a chtěl mě nějak za mou lenost potrestat.
TANEČNÍ ZÁBAVA - S nějakou kamarádkou jsem se chystala na taneční zábavu. Ale to není v mém snu podstatné. Podstatné je to, že jsme si vybíraly oblečení. Konkrétně šaty. Já jsem si vybrala šaty až na zem - růžovomodré.
(16.5.2014), HOTEL - Z tohohle snu jsem měla pocit, že se mi zdál víckrát. Zřejmě byl víc detailněji popsaný, ale já jsem se po ránu nemohla donutit k tomu abych si ho celý zapsala. Napsala jsem si jen to, že byl sen zdlouhavý, velmi propracovaný, že se mi zdál víckrát a to, že jsem byla dcerou ženy, která vlastnila hotel.

(12.5.2014), UPÍŘI - Zase trošku komplikovanější a propracovanější sen. Také se mi určitě aspoň jednou zdál. Sen začíná tím, že stojím na střeše vysokého domu. Možná je to panelák. Chystám se utéct co nejrychleji pryč, protože mě něco pronásleduje. Seběhnu dolu po schodech do posledního patra. Celou dobu před něčím nebezpečným utíkám a srdce mi bije jako splašené. Seběhnu ještě několik pater a doběhnu pak na konec nějaké chodby. už není kam utéct. Vlítnu do dveří prvního bytu, které jsou nejblíže. Je tam nějaká rodina. Snažím se co nejrychleji zabarikádovat dveře (jsou tam dvoje) a přesvědčit je k tomu ,aby mi pomohli. Ti lidi mi nechtějí uvěřit a hledají způsob jak se mě zbavit. Někoho z nich sežere jeden z upírů, co mě pronásledoval. Ostatní se před nimi snaží i se mnou utéct oknem. Odříznou nám cestu. Běžíme d o sklepa a snažíme se prohrabat pryč.
(20.5.2014), NOS - Pro mě to byl velmi děsivý sen, ale teď když nad tím přemýšlím je spíš velmi komický. Upadl mi kus nosu. Konkrétně pravé chřýpí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sčítání

Klik
Dvojklik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by