Snění 4

8. září 2014 v 21:50 | Tulačka |  Sním
Vlastně už je to dlouho co jsem nenapsala žádné své bláznivé sny. No ale nakonec jsem přece jen nějaké shromáždila. Sic to trvalo trochu déle než jsem očekávala, ale jsou tu. Minulou se mi dokonce taky zdál jeden zajímavý sen. Bohužel při probuzení se mi ho moc nechtělo zapisovat a naivně jsem si myslela, že bych si mohla přečíst pár kapitol z Harryho Pottera a pak to zapsat (ano, čtu konečně HP). No bohužel sen mi uletěl oknem reality a já na něj úplně zapomněla.
Zdálo se mi víc nočních můr než fantastických snů. No a kupodivu docela dost i pobízejí k rozepisování. Bohužel jsem si některé znovu nestihla zapsat. A další kupodivu je, že jeden z nich se mi podle mě zdál už i víckrát. Stává se Vám to taky někdy? Určitě je to běžná záležitost. Na mozek působí stejné okolní vlivy a tak si vybaví ten samý sen a snaží se Vám ho znovu promítnout do mozku. A pak máte pocit snového deja vú. Nebo alespoň já ho mívám. I když nikdy si nejsem na sto procent jistá, jestli to tak je. Tyhle sny jsou tentokrát za dva měsíce.

(12.7. 2014), MAZLÍČCI - Tatínek si znovu nadšenecky koupil rybičky a začal se věnovat akvateraristice. Koupil si hodně pavích ok a začal je rozmnožovat. Měl pak akvárko, které bylo u mě v pokoji, plné rybiček. A pak zničeho nic jsem měla celý pokoj plný domácích mazlíčků. Samý potkani, myšky, morčata, křečci. Hodně moc hlodavců. Ani jsem se o to nestačila starat.

(27.8. 2014), VODA - Tak tenhle sen mi trochu připomněl moje dětství. Konkrétně to jak jsm pobíhala po dědově zahradě a sbírala jsem malinkaté šnečky s hezkýma ulitama. Většinou byli přilepené na listech ze spodní strany a já, když jsem byla maličká, jsem je mohla snadněji najít. Ale sen byl trochu jiný. Vylezla jsem z našeho domu ven oknem. V ruce se mi objevila hadice a já jsem utíkala přes silnici na druhou stranu k cihlové zdi sousedů. Zničehonic se tam objevilo to křoví, ze kterého jsem u dědy strhávala šneky, a já jsem ho začala kropit vodou, aby mi šnečci nevyschly.

(26.8 2014), HLÍDÁNÍ - Jsem u sousedů na zahradě. Ale ještě před zbouráním starého baráku. Byl to takový malinký jednopatrový dům. Paní co tam kdysi bydlela, než odešla na onen svět, bývala velmi milá žena. Neustále na zahradě pěstovala květiny a občas, když mě venku zastihla, mi i jednu dala. Někdy, protože plot u našich vrat se dal vysadit, jsme tam jako škvrňata vbíhali a zkoumali tajemnou a temnou zahradu. Bylo to pro nás úžasné a děsivé dobrodružství. Dům, záhonky a ani strom co vrhal ten temný stín, už tam nestojí. V tom snu ale stál. A já byla dospělá žena a hlídala jsem na dvorku nějaké děti. Dvě holčičky. Jedno pobíhalo kolem a druhé jsem držela v náručí. Vydám se k domu, protože chci prozkoumat jak vevnitř vypadá a otevřu dveře. Vejdu do malé chodbičky a prohlížím si dům. Má tři, možná čtyři, místnosti. Všechno bylo tak mlhavé, že si víc nepamatuji. Pak se začnu bát, že mě uvnitř někdo najde a utíkám rychle zpátky na zahradu.
HRA - Tak z tohohle jsem vážně myslela, že mi hrábne. Občas se mi stává, že mám takové sny, které jedou neustále ve smyčce a já mám pocit, že z nich nemohu vystoupit (víte co myslím, že?). Hrála jsem RollerCoaster Tycoon 3 a pořád jsem tam stavěla park. Za boha jsem ho nemohla dostavit. Ta hra mi asi začala tehdy docela dost lézt na mozek. Od té doby jsem jí nezapla.

(7.9. 2014), PES - Moje rodina zrovna nepatří mezi ty lidi, kteří by chtěli mít dům narvaný domácímí mazlíčky. A proto mě tenhle tolik překvapil a já se o něj tak dychtivě podělila se svou rodinou. Zdálo se mi, že jsem někde našla psa. Vlčáka. Vzala jsem ho domů a mé mamině vůbec nevadil. Což je velmi divné, mamině vadí téměř všechna zvířata, kromě našeho psího miláčka Fífu. Filípek má ale fóbii z jiných psů a i z jiných lidí. Kupodivu ani Filipovi, který se z ničeho nic proměnil na fenku, vůbec nevadil. Podmínkou ale bylo, že musí vlčák bydlet venku v kůlně. No a tak jsem ho tam odvedla. Proč ne, že?

(20.7. 2014), PŘEŽIJ - Nacházela jsem se ve velkém obchoďáku se skupinkou lidí. Snažili jsme se ho zabarikádovat a byli jsme velmi vyděšení. Něco nás pronásledovalo. Rozběhli jsme se po schodech nahoru a snažili jsme se utéct do co nejvyššího patra. Obchod jich měl asi nekonečně, protože jsme nemohli stále doběhnout až nahoru. Schodiště bylo buď pro sklené nebo otevřené, protože jsme naprosto dokonale viděli na dění pod námi. Chtěli jsme se zabarikádovat a proto jsme v padli do další nejbližší místnosti. Asi to byla nějaká kancelář. Rychle zabarikádujeme dveře bednami a stoly. Někdo začne klepat na dveře. Byl to jeden z upírů a nabízel nám pomoc.

(16.8. 2014), HLADOVÝ ZVĚŘINEC - V našem domku, na zahradě, jsem našla na smrt vyhladovělé morče. Podle snu jsem ho tam jednou zřejmě zapomněla. Hned jsem ho přinesla domů a začala ho pořádně krmit. Bylo velmi hladové a snědlo cokoliv co dostalo pod čumáček. Okamžitě jsem mu postavila klec, která se objevila v té nejmenší skříňce v mém pokoji. Neustále se mě hodně bálo a nechtělo na sebe nechat ani šáhnout. Sen mě velmi vyděsil, protože mi trochu připomíná to, jak většina mých domácích mazlíčků zkončila. Mrzí mě, že to na sebe musím takhle prásknout... Tatík mě nejednou donutil morče v zimě hodit do domečku na zahradě a ono tam buď umrzlo nebo zemřelo hlady. Sama nevím co přesně se s ním stalo. Velmi jsem to oplakala a dodneška si to dávám za vinu. Od té doby jsem si raději morče nepořídila, abych ho znovu nemusela vystavit té chladné zimě a utrpení. Bylo mi asi 13 let.

(27.8. 2014), SMRT? - Se skupinkou lidí jsem se nacházela v nějakém skleněném domě. Možná v obchodním domě. Nemrtví nás zahnali k výtahu a my nemohli utéct. Jako jediné se mi povedlo prchnout výtahem dolu. Moji společníci zřejmě prchli jiným způsobem nebo zkonali v boji. Když dojedu výtahem dolu je tam tolik nemrtvích, že vím, že tohle nemohu přežít.
KADEŘNICTVÍ - Nacházela jsem se na nějaké kadeřnické soutěži. V týmu jsem se nacházela ještě s jedním mladíkem a měli jsme za úkol ostříhat co nejlépe jednomu zákaznívi děsně dlouhé vlasy. Když jsem se na to chystala tak jsem zjistila, že má ve vlasech vši. Tak moc mě to vyděsilo, že jsem vzala nohy na ramena a panicky jsem utekla pryč.
Nesnáším vši. A doufám, že je ani nikdy nechytnu!

(30.8. 2014), tenhle sen se mi zdál ze dvou úhlů pohledů. PRVNÍ - Byla jsem obyčejnou a nezajímavou dívkou. Taková šedá myška. Brejličky a obyčejné oblečení, které nevzbuzovalo moc pozornosti pro okolí.. Šla jsem na pouť, spojenou s nějakým plesem či co, poblíž v mojí domovině. Šla jsem sama. Když jsem tam dosšla sedla jsem si na zábradlí, co přehrazovalo jeden kolotoč a cestu po které všichni přicházeli, a pozorovala jsem lidi. Nejvíce mě zaujal mladý pár. Slečna s moc hezkým mladíkem. Hrozně jsem jí ho záviděla. Nebylo fér, že ona má s kým jít ven a já ne. Začala jsem z toho mít velké návaly horka a pocit jakoby mi hořela krev v žilách. Rozeběhla jsem se rychle pryč. Domů, do malinkého karavanu, kde jsme všichni žili, k rodině a rychle jsem si píchla injekci.
DRUHÝ - Jsem hezounkou a rozkošnou dívenkou z toho páru, který jsem předtím viděla. Měla jsem krásně dlouhé uhlově černé vlasy. S chlapcem jsme se romanticky svírali za ručky a šli jsme do nějakého obchodu.. Tam jsme se vášnivě líbali mezi regály. Obchod se zdál trochu opuštěný. Po chvilce vzrušení jsme se rozhodli vyrazit na atrakce. Šli jsme k horské dráze. Celou cestu nás někdo pronásledoval. Oddělila jsem se nějak od toho chlapce. Chtěli mě zabít. Zničeho nic jsem skákala po horské dráze po čtyřech. Měla jsem pocit jako kdybych byla kočičí ženou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by