Psaní z lavic 1/14

25. října 2014 v 23:25 | Tulačka |  Archiv
Už včera, nebo snad ještě dnes, jsem zmiňovala v jednom svém článku, že se ochotně podělím o nějaké své mimoblogové výtvory, které jsem nucená vytvořit ve své vysoké škole. No dobře, nedá se vyloženě říci, že jsem k tomu nucená. Dělám to ráda a vlastně to tak trochu i dělám pro to, abych se více rozvíjela a rozšiřovala si tak svoje obzory. No a právě o tom bude tento článek. Nebo to bude spíš o krátkém popisu mé vymyšlené postavy.


Jednalo se o takové literární cvičení, které jsme měli rozpracovat během patnácti minut. Už to bylo mé zhruba třetí cvičení, kterého jsem se účastnila a téměř jako vždy jsem si na jeho začátku pokládala jednu a tu samou otázku: Co tady, ksakru, dělám? Nejednou se mi během mého studia stalo, že jsem byla značně na vážkách ohledně mého vysokoškolského zaměření. Ze všeho nejvíce mě trápilo to, že netrpím extrémní tvůrčí originalitou tak jako zbytek členů mého oboru. Všichni jsou tak tvůrčí a mají naprosto geniální nápady a jen já jsem ta, co přijde jen s obyčejným průměrem a musí se smířit s pražádnou neuchvátností. Ale třeba je to jen moje přehnaná kritika, kdo ví? Během předchozího cvičení jsme měli za úkol popsat osobu, která je nám blízká a je pro nás známá. Tak proč mám za boha pocit, že jen já jsem si zase vybrala ten nejhorší koncept? Všichni se rozhodli popsat někoho milého, na úrovni či člověka, který by byl ochoten kráčet střední cestou. Jen já jsem sáhla po notorickém alkoholikovi, který nejde pro pěst moc daleko. No a při tomto krátkém patnácti minutovém cvičení, kdy jsme si mohli vymyslet kohokoliv a psát o komkoliv, jsem zase psala o spodině. Můžete se přesvědčit sami.

Budu vám vyprávět o člověku, jehož srdce ovládá strach a pocity bezvýznamnosti. Je to muž vzhledem připomínající šviháka a drsoně, výškou je však přirovnatelný ke skřetovi nebo většímu vrásčitému dítěti.
Jeho tvář je zbrázděná třiceti letou existencí a je znatelně unavená z těžké snahy přežít ještě další den na ulici bez toho aniž by živořil hlady. Lidé, kteří ho znají, ho se zlobou osočují: "Ty strako!" on si však od svých hospodských známých nechává říkat pouhopouze jen Flek.
Je spíše dítětem ulice, i když svou matku zná a ví, že jeho život je jen její zásluha, neustále jí jen ve zlém okřikuje. "Ty tlustá sviňucho!" Křičí na ní pokaždé, když jí někde jen koutkem svého oka zahlédne.
Prsty má dlouhé a hbité jako malé bičíky spletené z vrby. Po vašich drobečcích se jen zapráší, než byste stihli říci: Hej, Fleku, to není tvůj lup!
Tyhle své těžce vydělané penízky si jako svůj holý život stráží a neustále se jich snaží více a více nashromáždit. "To mám na zlatý kočár, zámek v oblacích a věčný sex s krásnými ženami," obhajuje si tak svou hrabivost svými snílkovskými nápady.

To je vše, co jsem stihla během patnácti minut vypotit. A věru mi věřte, nepatřilo to mezi zlaté popisy ze třídy. Podle mě jsem udělala opět dojem průměru. Nevadí, snad se s tím časem smířím. Škoda jen, že na střední a na základce jsem mezi průměr nepatřila. Měla jsem jakýsi cit pro jistou originálnost. To už ale teď neplatí…

V dalším cvičení jsme si měli představit, jak by naše postava reagovala, či se chovala, kdyby otevřela dveře do naší učebny. Bohužel má postava by jen s předstíraným šokem zvolala: "Ach to ne! Budova hoří! Nejni čas brát si své věci! Všichni honem rychle vypadněte!"

No a to je pro dnešek opět všechno. Příště vás možná oslovím nějakým dalším příspěvkem podobného rázu. Jako domácí úlohu jsme totiž dostaly opět zpracovat nějakou vymyšlenou postavu. Já jsem si tentokrát navrhla koncept šíleného vraha. Když to bude celkem pěkné určitě se o to podělím...


Tuly
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by