Aktuálně 1/2016

22. srpna 2016 v 9:48 | Tulačka |  O Tulačce
Ahojky.
Mé jméno je Tulačka, je mi dvacet jedna let a právě teď jsem v očekávání? Pokud se to tak dá nazvat. Mám spousty volného času, žaludek na vodě a každou chvíli na mě jdou mdloby, tak jsem si řekla: >>Proč nezkusit zabít čas tím, co tě kdys tak moc bavilo? No a tak jsem zase tady. Chystám lehkou reobnovu blogu. Chci začít na novo a s čistým štítem. Proto jsem si tady připravila několik bodíků se kterými Vás hodlám seznámit a také se kterými chci tak trochu zároveň seznámit i sebe. Nechci nic opomenout a proto dávám přednost tomu, abych si to hezky zapsala a urovnala si myšlenky ohledně svého blogu.

Nuže, za prvé jsem v očekávání malého překvapení. Ano správně, jsem těhulka. Jsem už ve třetím měsíci a moje srdíčko to jaksi nese špatně. To znamená nízký krevní tlak, špatné dýchání, omdlévání a hlavně k mému stavu patří ještě blinkání a nechutenství. Milé miminko, ty mi tedy dáváš přes tlamku. Během tří měsíců jsem zhubla už víc jak pět kilo. Ale to je aspoň to hezké. Ošklivé jsou ty neustálé odběry krve, na které se kvůli tobě nutím chodit a zvědavé kontroly doktorů. Nejhorší byly první měsíce, kdy mi doktor každý druhý týden na prohlídce s úsměvem na rtech řekl: >>Nuže, drahá maminko, dejte si nožky hezky nahoru a pěkně je roztáhněte!<< Proč nemohu mít doktorku??? Mé přání bylo na štěstí časem vyslyšeno. Díky Bože!


Dalším bodem našeho jednání je samozřejmě renovace blogu. Teď si říkáte určitě: >>Ah ne! Další renovace! Nebylo jich tu už několik?<< No, ano... bylo. Mé neustálé přerušování mého blogování mě totiž pak nutí k tomu, abych blog celý předělala. Co na to říct. Jsem pořádná žena (Nebo snad nepořádná, když vidím tu nevyluxovanou podlahu???)! Můj blog, můj dům. Takže jsem většinu starých článků předala jedné rubrice, která nese název Archív. Nechci se totiž zbavit ani jednoho svého starého, trapného či dobrého článku. A nejhorší na tom je, že tam mám dost rozepsaných povídek. O ty se taky nechci připravit. I když mé ideje ohledně spisovatelství už dávno zahnal opar reality (Že by za to mohlo to těhotenství?). Možná sem tam přispěji nějakým příběhem, ale možná taky ne. Proto se nedivme když rubrika Tvořím zůstane na věky věků prázdná. Ale jeden článek do ní určitě přidám. A tím bude článek jménem Povídky, které nemají konce. No, a asi opravdu nemají. Přesto o nich chci však něco světu říct a zapsat to o čem jsem jako náctiletá malá holka snila a co jsem chtěla psát. Třeba nic není ztracené a jeden z těch příběhů jednou sepíši a vydám i knižně. Třeba jen na vlastní náklady!

Teď bych se chtěla vrhnout na jednotlivé rubriky...


Vždy jsem se na sebe zlobila, že svůj blog používám spíše jako archivárnu na své povídky a vypávění a proto je tu teď rubrika Tulačka. Chtěla bych světu sdělit jak se cítím, co prožívám, kým jsem a co za osobu se skrývá pod těmi dlouhými pačesy a dětským pyžámkem se žirafou! Chci aby aspoň někdo, kdo omylem narazí na tyhle stránky, si mohl přečíst jak jsem se dnes, nebo snad i včera, měla a co jsem jedla nebo proč jsem nejedla. Ale nepíšu to jenom pro svět, ale také pro sebe. Nevím jestli to znáte ze své vlastní zkušenosti, já však jednou za čas nakouknu co jsem dělala v listopadu na svém blogu. Chci mít konečně trochu přehled nejen o tom co jsem psala za povídky a články, ale také co jsem psala o sobě. Jak jsem na sebe pohlížela! Nebo jak na sebe stále pohlížím. Chci vidět jestli jsem dospěla nebo snad stále dospívám.

Miluji knihy a poslední dobou obzvlášť s nimi trávím čas. Chci se jimi chlubit. Chci o nich mluvit a psát. Vím, poslední dobou jsem na své milé kamarádky neměla čas, ale teď ho mám na rozdávání. Začala jsem zase moc a moc číst. Ba co hůř, knihy si i kupovat! Za peníze, které bych měla šetřit na toho malého ďábla co ve mě roste rychlostí světla. Přece jen bude potřebovat tolik vybavení a hadříků a papání a hraček. No a kdo ví, co všechno ještě může naše malé štěstíčko potřebovat a já si toho nejsem zatím ani vědomá. Jen jsem si tenhle měsíc chtěla udělat radost. A tak nedočkavě čekám na paní pošťačku s lístkem na poštu, abych si mohla vyzvednout svých nových sedm (přesně tak, dámy a pánové) knih. Z toho tři z nich jsou komiksy, které jsem kdys, jako mladší, chtěla číst. Bylo těžké je sehnat, ale já je vyhrábla na internetu a hned jsem si pro ně dala poslat. Ani apokalypsa by mě nezastavila před tím, abych vlítla na poštu jak ďas a požadovala své balíčky. Takže ano, založila jsem kvůli knížečkám rubriku Čtu. Kdo ví, jestli na ní budu mít pak čas, až se ten náš malý rošťák narodí.

Sním. Ne, tohle nebude o jídle. Bude to o mých snech, co se mi zdají. A že jich je poslední dobou fůra. Není noc abych se neprobudila z noční můry nebo si nesnila nějaký absurdní sen. Možná je to teď těmi hormony. Kdo ví. No ale nechci sem dávat jen své sny z období spánku. Chci se podělit i o další své ideje! Takže kdo ví, třeba se v rubrice Sny časem objeví i pár článku s jinačí tématikou. Možná s tématikou, která by se mohla týkat nějaké budoucí krátké povídky. Nebo něčeho jiného.

Psát povídky možná budu, ale možná taky ne. Proto je tu pro jistotu rubrika Píšu. Ale nemusí být jen na povídky, pokud nějaké budou. Mohu sem časem hodit klidně i nějaké fotografie nebo snad i kresby a jiné mé tvořivé výtvory. I když ráda bych tak nějak věřila tomu, že bych se mohla časem vrátit k psaní povídek a možná jednou dokončila román, který by vydalo nějaké nakladatelství. A třeba bych se stala i veleváženou českou autorkou překládanou do zahraničí. Nebo jen autorkou o které by si sem tam někdo řekl: >>Ano, slyšel/a jsem o ní...<< A nebo bych prostě napsala jen pár povídek, příběhů a vyprávění, a těšila se jen z pár drobných komentářů pod článkem.

Nově jsem i přidala, nahoru do menu, ikonku D. Jako Databáze Knih. Můj nyní velmi oblíbený server na kterém jsem si (ano přiznám se znovu) taky sehnala pár starších kousků knih a těším se, zda mi přijdou v nejbližší době. Je to odkaz přímo na můj profil. Graficky stojí sice ikonka za nic moc, ale mám v počítači funkční jen malování a v tom moc kouzel nesvedu.

To bude pro zatím vše no a snad na tenhle blog opět tak rychle nezanevřu a stihnu vydat ještě nějaké ty články předtím než se dozvíme co čekáme za pohlaví nebo předtím než porodím (bože já se tak bojím!). A navíc musím teď pospíchat k domácím pracem, moje maminka tu bude každou chvíli a veze mě na prohlídku do screeningového centra. Musím uklidit dřív než přifrčí. Není milovnicí prachu a kočičích chlupů výřících po podlaze tak jako já nebo můj snoubenec. Ke všemu se ještě musím dát do gala!

Tulačka

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tulačka miluje saze!Design by